Nebyl jsem vědecky přesný. Existuje nenulová, byť nepatrná pravděpodobnost, že nějaký psychopat milující prezidenta Zemana vzal ho za slovo a dospěl k názoru, že pan Kuciak je vhodná oběť, profesionálně se připravil a chladnokrevně mrzký čin vykonal.

Pokud tuto možnost pravděpodobnou asi tak, jako že zítra začne soptit Říp, vynecháme, jsou výroky lidí, kteří „viní“ Zemana z inspirace hrůzného činu debilní a lidsky nechutné.

Jakkoliv mám zcela jistě pravdu, jsem napadán skoro coby spoluvrah. Jak je to možné?

Zemanova nenávist k novinářům pramení z roku 1996, kdy bylo jeho srdce (ano i Zeman je má) zasaženo článkem o sebevražedném pokusu jeho syna. Údajně jej zavinil. Od té doby tu nenávist živí a potrefení novináři, místo, aby projevili trochu nadhledu, mu to vracejí. Jestliže je Zeman zákeřný, oni jsou často nízcí a podlí, což se ukázalo v nedávné kampani.

Co si ještě nedovolí ve sdělovacích prostředcích, to vystříknou na sociální sítě. Zeman je zesměšňován, urážen kvůli zdraví a věku, jeho slova jsou překrucována, je vydáván za zloducha a ďábla.

Jasně, že ho to ke smíru nenaladí.

Současná davová hysterie, která ho má spojit se zlým činem, je hloupá a nevkusná.

To by totiž platilo i v případě, který jsem popsal výše. Pokud totiž někdo z těch hejhulů a hejhulyň kteří osočují Zemana, útočníka osobně nezná, nemůže si dovolit obviňovat prezidenta z toho, že mohl inspirovat odporný zločin.

Jenže nenávist některých novinářů vůči hlavě státu je tak velká, že zastiňuje zbytky kritického rozumu.

Je mi to líto.

Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora