Úlohu posluhy, který nemá vlastní názor a pohotově podepíše jakoukoli listinu, kterou mu doručí vláda nebo parlament, by snad zvládla i cvičená opice, pokud ne, pak inteligentní robot zcela určitě. O reprezentační úkony by se mohli podělit předsedové komor Parlamentu s předsedou vlády.Ušetřila by se spousta peněz.

Snaha části senátorů stěsnat pravomoci prezidenta do mezí svobodného rozhodování cvičené opice je usvědčuje nejen z nenávisti k Václavu Klausovi, ale ještě více ze strachu ze změněné mocenské situace. Případný úspěch ústavní žaloby by totiž nezasáhl  tolik oběť jejich malosti, tedy dosluhujícího prezidenta Václava Klause, jako přímo zvoleného Miloše Zemana, jenž by jej jako zkušený politik určitě zaznamenal jako varování. Na druhé straně pidižvíci, kteří se podepsali pod ústavní žalobu, se všichni dohromady sotva mohou pochlubit více než čtvrtinovou podporou voličů ve srovnání s novým prezidentem, jenž s nimi proto určitě bude občas právem chtít mluvit jménem rozhněvaného lidu této země a bude jim říkat velmi nepříjemné věci. Jako přímý zmocněnec voličů bude zřejmě působit ve prospěch dalšího rozšíření jejich přímého vlivu na chod státu.

Postupné změny politického systému, které takto patrně uvede do pohybu, mohou zemi pouze prospět. „Tvrdé jádro“ vládnoucích pseudoelit tvoří lidé, kteří sedí na ministerských nebo parlamentních křeslech v podstatě od vzniku státu, kromě prošoupávání kalhot o ně nic jiného neumí, vlastní názor podřizují rozhodování stranických bossů, o životě v podhradí nic nevědí a ani je nezajímá, nicméně stejně jako předlistopadoví komunisté žijí v domnění, že jen oni znají správnou cestu k obecnému dobru. Je nejvyšší čas, aby někdo udělal velký průvan a tuto veteš nechal odvát někam na smetiště. Přímo zvolený prezident má od voličů mandát vpustit do politiky čerstvý vzduch a veřejnost to od něho očekává. Pokud tedy senátoři míní ústavní žalobu také jako varování Miloši Zemanovi, měli by lépe vyhodnotit sílu jeho mandátu, aby nebyli nemile překvapeni dalším vývojem.

Ale ani ve vztahu k dosluhujícímu prezidentovi, zvolenému jejich hlasy, neposuzují senátoři věci rozumně. Náš ústavní systém je svou soustavou vah a protivah a různých pojistek těžkopádný až do nepraktičnosti. Nicméně právě tato vlastnost má být ochranou proti přijímání vadných rozhodnutí. Prezident republiky není podřízeným parlamentu ani vlády a už vůbec ne moci soudní. Je jednou z pojistek proti přehmatům Parlamentu a vlády. Pravomocí udělovat milost a vyhlašovat amnestii je  pojistkou proti selhávání moci soudní. Požadovat po něm za těchto okolností, aby bez váhání, hned, na počkání podepsal právní akt, jenž by podle jeho zralé úvahy mohl poškodit stát, je popřením smyslu jeho funkce. Rozhledem a zkušenostmi Václav Klaus převyšuje většinu těch, kteří mu vyčítají, že užíval svého rozumu v dobré víře, že jedná ve prospěch vlasti. Měl proto svaté právo v některých případech odkládat podpis.