Vývoj demokracie na Slovensku nebyl tak jasný a přímý jako situace v rámci České republiky. Většina devadesátých let byla poznamenána tvrdým mečiarizmem a vnitropolitickým bojem o demokratické uspořádání v rámci Slovenské republiky. Připomeňme, že se Slovenskou republikou bylo dokonce přerušeno vyjednávání o vstupu do Evropské unie.

Michal Kováč vstoupil do prezidentského úřadu jako blízký spolupracovník Vladimíra Mečiara, postupem času se však jejich vzájemné vztahy ochladily až natolik, že eskalovaly do otevřené nenávisti. Vyvrcholením těchto sporů byl únos syna Michala Kováče, který byl zavlečen do Rakouska pravděpodobně Slovenskou informační službou. Tento případ však nebyl slovenskou justicí nikdy došetřen, protože Vladimír Mečiar na skutky spojené se únosem syna Michala Kováče vyhlásil amnestii. Není nezajímavou informací, že tato amnestie byla vyhlášena hned v první den, kdy měl Mečiar k dispozici pravomoci k této amnestii.

Přestože Michal Kováč nedokázal Vladimíra Mečiara definitivně politicky porazit, připravil mu vůbec první vnitropolitickou prohru - nesplnil plán o své rezignaci před ukončením volebního období a zároveň se podílel na tom, že se Mečiar nikdy nestal prezidentem Slovenské republiky. Michal Kováč byl pravděpodobně nejvýraznějším a nejrelevantnějším odpůrcem nedemokratických a totalitních metod Vladimíra Mečiara. Dokázal v těchto časech tmy a zoufání dát národu víru, odvahu a naději.

Prezident Kováč měl nadstandardní vztahy s Janem Pavlem II., s rakouským prezidentem Thomasem Klestilem, maďarským prezidentem Árpádem Gönczem a Billem Clintonem. Ten si ho právě na 50. výročí vzniku OSN nechal posadit po své pravici jako ocenění jeho boje o demokratizaci Slovenské republiky.

Michal Kováč vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě, v roce 1970 byl vyloučen z KSČ. Do vysoké politiky vstoupil v roce 1989, kdy byl jmenován ministrem financí slovenské vlády. Od 1992 vykonával funkci předsedy Federálního shromáždění ČSFR. Prezidentem Slovenské republiky byl v období 1993 až 1998. Z vysoké politiky se stáhl v roce 1999, kdy odstoupil z volby hlavy státu ve prospěch svého následovníka Richarda Schustera.

Prezident Michal Kováč nedosáhl mezinárodní popularity Václava Havla, nebyl ani bezchybným politikem. Byl však demokratickým politikem v časech nedemokratického Slovenska, jako první slovenský novodobý prezident definoval tento úřad a byl svým postavením nejvýznamnějším bojovníkem proti mečiarizmu. V tom spočívá hlavní historický přínos Michala Kováče. Čest jeho památce.