Rozebírali jsme možné strategie a různé scénáře, které by měly šanci na úspěch. Ve svých článcích se snažil svým nástupcům v čele sociální demokracie naznačit, co může přinést výsledky a s čím naopak nemá smysl ztrácet čas, tak aby se klesající trend voličské podpory alespoň zmírnil.

Odliv voličů byl markantní už v krajských volbách, kde strana od roku 2008 přišla téměř o tři čtvrtě miliónu hlasů. V roce 2008, kdy stranu vedl Jiří Paroubek, se podařilo například v Pardubickém kraji oslovit více než 61 tisíc voličů. O čtyři roky později získala ČSSD pod vedením Martina Netolického jen poloviční podporu a v roce 2016 necelých 27 tisíc hlasů. V krajských volbách tak více než polovinu voličů, kteří dříve volili sociální demokracii, stávající lídři ČSSD v Pardubickém kraji nepřesvědčili a ti lidé prostě zůstali doma nebo dali hlas někomu jinému.

V letošních parlamentních volbách zisk 368 tisíc hlasů pro ČSSD znamená ztrátu 650 tisíc hlasů oproti roku 2013, téměř 800 tisíc oproti roku 2010 a 1,36 milionu hlasů oproti roku 2006, kdy dosáhla sociální demokracie svého nejlepšího výsledku. Tentokrát však ČSSD ztratila už i svoje tradiční levicové bašty, o které se v minulosti opírala a kde dnes lidé často po skandálech regionálních představitelů strany, vůči kterým se centrální vedení bálo zasáhnout, uvěřili Andreji Babišovi.

Výsledek 7,27 % ze všech odevzdaných hlasů a celkově šesté místo z devíti subjektů zastoupených v poslanecké sněmovně představuje porážku naprosto kolosálních rozměrů. Vedle celé řady chyb celostátního vedení, které byly již mnohokrát pojmenovány, je příčinou také nulová sebereflexe a naprostá personální a ideová vyčerpanost strany v důsledku cílené likvidace vnitrostranických názorových oponentů. U politické strany zvyklé na třicetiprocentní výsledky, kde předsedové odstupovali při výsledcích, o kterých se současnému vedení může jen zdát, je to pád na samé dno. Nedojde-li co nejdříve ke zcela zásadní změně uvnitř sociální demokracie i jejímu působení navenek, reálně hrozí, že po příštích volbách se ČSSD stane mimoparlamentní stranou.

Členská základna nyní proto volá po odchodu ČSSD do opozice. Za normálních okolností by to bylo jistě správné rozhodnutí. Ovšem v situaci, kdy volitelná místa na kandidátkách a následně i sněmovní křesla obsadili lidé zcela oddaní stávajícímu vedení, by to mohla být právě ta poslední osudová chyba. Je totiž jen těžko představitelné, že titíž lidé, kteří s historicky nejhorším výsledkem v parlamentních volbách zcela propadli, budou nyní v poslanecké sněmovně v počtu patnácti poslanců hlavní opoziční silou a budou se v opozici připravovat na znovudobytí ztracených pozic. Naopak, ČSSD může ve vládě sehrát důležitou roli při obraně demokratických hodnot, zabránit případným excesům hnutí ANO a současně veřejnosti nabídnout nové tváře, které budou mít potenciál získat zpět důvěru lidí a pomoci sociální demokracii zase vítězit.

ČSSD by měla začít svoji složitou situaci řešit s chladnou hlavou a přestat vršit jednu chybu za druhou. Začít by mohla třeba tím, že nebude bránit svému bývalému předsedovi a premiérovi v návratu a umožní účast všem, kteří mají zájem sociální demokracii pomoci.

Michal Kobza

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.