Jen ten kdo  úspěšně řídí firmu, může úspěšně řídit stát, hlásá Babiš. Všichni kolem kradou, korupce stíhá korupci a přitom korupčníky nikdo nestíhá, rozčiluje se Babiš. Co nám po VV a Bártovi  ještě  přinese  on ? Bude novým prodavačem naděje ? Nebo zhasne jako podnikatel Fischer ?  Či snad z něj bude nový Mussolini ? Politologové  a  novináři nás varují. Hospodářská  krize  a  sociální  neklid  jsou přece podhoubím pro příchod  autoritativních politiků, z nichž  jsou diktátoři na to tata…Budeme mít  Andreje I. ? Osvíceného diktátora, který nepeče dobrý chleba a  neví, jak voní opravdový buřt z masa, jak píší jiní jeho kritici ?

Hodně toho jsem  si nemyslel po převratu, ani to, že po 23 letech demokracie  se budou komunisté chystat do vlády a vliv na vládu bude mít  skupina tzv. kmotrů a  lobbistů  zprava, o kterých bylo dovoleno říkat soudem, že jsou kmotři. A už vůbec ne, že s  celou svou pravicovou orientací  a  antikomunismem  se postavím na obranu Andreje Babiše, exkomunisty, který  svoji  „podezřelou minulost“ dokázal transformovat v  postavení  zemědělského krále. Proč  a  jak se to stalo a jak je to  vůbec  možné ?   Zamete  snad  Babiš  se svojí  úspěšnou firmou za potlesku  naštvaných spoluobčanů  s příčinami  i  důsledky krize, jak to hlásá a bude druhým Tomášem  a J. A. Baťou, ke kterým se připodobňuje ?  Podřídí metodám a zájmům soukromého kapitálu ve jménu národa, rasy nebo jiných iluzí  vše ostatní  a vytvoří rázný model fungování společnosti ? Takový, jakým byl počátkem 20 let fašismus v Itálii, se ptá shora uvedený autor ?  

Nemyslel jsem si toho hodně, i to, že je někdo schopen napsat takovou hloupost, jako pan Tauchman. Špatný pekař, špatný řezník – buřty nevoní a chleba není propečenej – no prosím, ale fašista ?  Jak se to psávalo v předpřevratovém RP  ?  Když byl někdo disident  a chartista, byl to obvykle také kriminálník, rozvratník, neplatič alimentů  a odpůrce míru  a  pokroku. Jako Václav Havel, zlatý synáček z buržoasní rodiny, která  tyla  z vykořisťovaných pracujících.

Bohužel, demokracie dovoluje psát a publikovat každému, i tomu, kdo si plete historii s hysterií. Fašismus  s  autoritativním státem. Tomáše Baťu a Jana Antonína Baťu. Tomáš Baťa neměl politické ambice, Jan Antonín Baťa s nimi koketoval, kandidaturu na prezidenta však odmítl a pochopil i nereálnost svého plánu na ukrytí národa před Hitlerem v Patagonii. Ale leckdy mě napadlo, jak by jednal  v  září 1938 ? Vzdal  by  se,  odletěl do Anglie a nechal odzbrojit armádu ? Nebo by volal rozčileně  a nesystematicky  do boje ? Jsme obutí, máme zbraně, dejme se na pochod ! Táta by v takové chvíli dal sedlat, řekl později Jan Masaryk, a Babiš říká: „Nedejme se, braňme se, nebojte se“. Má právo to   říkat ? „Jeden muž s odvahou tvoří většinu“, řekl americký president Andrew Jackson (1767-1845), jemuž pro jeho neústupnost přezdívali „starý ořechovec“.

Pan Babiš  je právem rozčilen, já sám někdy vztekem nespím – když jeden korupční skandál následuje za druhým, když nám kmotři kradou miliardy  a  stát. Co víc je nutné ocenit, než úspěšného podnikatele, který  nesoutěží s lobbisty  o lepší jachtu v Toskánsku, ale chce financovat politické hnutí, stranu nebo jednotlivce, kteří se nebojí postavit korupčníkům, zlodějům  a zločincům? Co tím Babiš  získá, když ohrozí  svoje podnikání ? Že obviňuje jen obecně  a  hlásá pravdy, které objímají  politickou scénu od pólu k pólu, jak tvrdí pan Tauchman ? Co  mu zbývá, když policie nestíhá  a  státní  zastupitelství   nezavírá ? A když kradou zákonodárci, když  soudí justiční mafie a státní zástupce válčí s ministrem spravedlnosti ?  Když se spravedlnost stala Popelkou  a korupce princeznou ? Snad jen tu pomluvu, o které don Bazilio v Lazebníku sevillském  říká:…“a tak bídně člověk zajde, jehož pomluva zlá najde“. Pokud jde o mně, klidně půjdu s exkomunistou Babišem proti  „pravici“ - Topolánkovi, Dalíkovi, Řebíčkovi, Bartákovi, Bémovi, Janouškovi, Dlouhému z Hluboké a dalším podobným  z  ODS a jejich kolegům z ČSSD.

JUDr.Milan Hulík, Ph.D.

• REAKCE NA Jaroslav Tauchman: Babiš v Liberci – záchrana nebo hrozba pro demokracii?