Tedy v rovině technické. Výstavbu celého systému protipovodňových bariér mnoho lidí označovalo za vyhazování peněz. A vida – letos zjevně zabránily značným materiálním a možná i lidským ztrátám.

Především se ukázalo, že protipovodňová opatření v pražském metru, která přišla na nemalé miliardy korun, opravdu fungovala. Kdo si pamatuje hrůzné obrázky zatopených a zničených stanic z roku 2002, ten by měl ocenit letošek. Povodeň sice byla menší, ale metro bylo před jedenácti lety zatopeno již při průtoku, kterého bylo v nejvyšším bodě dosaženo i tentokrát – pokud mne paměť neklame, v roce 2002 byly první části metra pod vodou při průtoku mírně nad 3000 kubíků za sekundu, letos kulminovala Vltava na hodnotě kolem 3300 kubíků za sekundu.

Když se podíváme na minulé tři nebo čtyři dny zpětně, tak celý záchranný systém fungoval velmi dobře a vysoce profesionálně. Pomiňme hádky mezi TOP09 a ODS, zda odvolaný primátor Bohumil Svoboda nechal nebo nenechal svému nástupci papírek s telefony a maily na krizová centra jednotlivých městských částí, a zbyde nám, že v principu všechno klapalo přesně tak, jak to klapat mělo. Navíc ono slavné tvrzení o kontaktech na mne působí dosti nevěrohodně. Ve skutečnosti totiž systém opatření i řízení v roce 2002 i v dalších letech fungoval spolehlivě a profesionálně – jenom jsme měli k dispozici daleko menší technické možnosti. Tehdy i několikrát později následně jsem seděl v krizovém štábu a dobře vím, že ten má velmi dobré a profesionální zázemí bez závislosti na politicích.