V Evropské unii už de facto dlouhá léta spoluvládnou dvě politické strany: křesťanští a sociální demokraté. Jsou zcela oddáni tzv. tržnímu hospodářství (kapitalismu) a jeho regulaci na evropské úrovni (europeistickému supranacionalismu). Liší se jen v detailech míry regulace.

V dobách mírového soutěžení rozdílných společenských systémů se dařilo kapitál "krotit", aby byl v Evropě klid, pracující se nebouřili a nevyhráli komunisté, označovaní za pátou kolonu totalitního Sovětského svazu a jeho satelitů.

Když se však generální tajemník komunistů Gorbačov a jeho ministr zahraničí Ševarnadze, oba řídící zkorumpovanou rozvědku, dohodli s politickým reprezentantem kapitálu, prezidentem USA Ronaldem Reaganem na demontáži prvého moderního pokusu o sociálně spravedlivější společnost a prodeji satelitů Impériu, začalo na sociální frontě samozřejmě "přituhovat".   

Existuje bonmot, že na studené válce nejvíce vydělali západoevropští pracující a ze socioekonomického hlediska je pravdivý. Po integraci sovětských satelitů do "tržního hospodářství" v pozici koloniií se ale začali postupně odbourávat sociální jistoty i ve "starých zemích" EU.

Nyní si velký kapitál, zejména ten finanční k němuž proudí okolo 50 procent všech zisků, žádá svou "libru masa" a tentokrát i s krví. Má dva hlavní cíle: dorazit špatně poraženého východního nepřítele a rozložit sociální hnutí doma.

Křesťaňští i sociální demokraté se sice postupně zcela podřídili americkému hegemonistickému kurzu, ale nyní socané tvrdí, že zde vládla pravice a oni, jakožto deklarovaná levice to budou dělat lépe - rozuměj lépe regulovat kapitál a při tom lézt do pozadí Washingtonu, resp. koalici Izrael-USA (Izrusa), kde ten první člen, ač menší, je řídícím orgánem.

V situace, kdy veškeré informace o evropských politicích prostřednictvím NSA proudí k velícím důstojníkům tajných služeb, armády a izraelské i americké vládě, složky s jejich prohřešky utěšeně bobtnají a Obama je nechtěl vydat ani německé kancléřce Merkelové, není tak těžké si tipnout, kdo koho zreguluje: velký kapitál chudé a vydíratelné sociální demokraty, z nichž každý potřebuje přilepšení k důchodu, či chudí a vydíratelní socani velký kapitál?

V ČR v evidentní personální nouzi nasadili jakožto svého lídra dokonce nestraníka, oblíbeného sociologa a publicistu Jana Kellera. Postupně se od něj ale distancovali už v průběhu kampaně, čehož si všimli nejen analytici, publicisté, ale samozřejmě i další. Jaká asi tak bude jeho podpora ze strany strany a schopnost realizovat alespoň část svých slibů a to i v případě, že se německý knihkupec s tlustou složkou u NSA stane šéfem Evropské komise? Na to ať si každý odpoví sám a podle toho se rozhodne u voleb.

Mimochodem, politická strana, která má v ČR méně než 50 000 členů, není podle odborníků vlastně žádná strana, jen podnikatelský projekt nebo sekta.