Práva dětí, práva seniorů, práva žen, práva sociálně znevýhodněných osob, problematika jejich začleňování, domácí násilí, práva vězňů, rasismus, homofobie... Inu, práce pro takovou vládní zmocněnkyni a tedy „ochránkyni“ až nad hlavu.

Do funkce nově vládní zmocněnkyně pro lidská práva nastoupila profesorka Válková, bývalá členka KSČ, zatímco z tohoto „bohulibého“ orgánu odchází signatář Charty 77 Daniel Kroupa. Ten byl až dosud členem této vládní Rady, ale právě na protest proti jmenování Válkové oznámil, že Radu opouští. Je to „normalizační komunistka“, říká o ní Daniel Kroupa. Zdá se mu zřejmě, že „převlékání“ kabátů není tou nejlepší životní filosofií. Podobné námitky proti jmenování Válkové slyšíme i od místopředsedy TOP 09 Tomáše Czernina:„Stačí si vzpomenout na výroky paní Válkové ještě ve funkci ministryně, když prohlásila, že za ‚protektorátu se toho zas tolik nedělo‘,“ říká pan Czernin. Právě poznámka pana Czernina o bagatelizaci událostí za protektorátu ze strany paní profesorky mé přivedla k této úvaze.

Prof. Válková se ujala funkce a hned jejím prvním počinem byla nominace politického veterána Daniela Hermana do Rady vlády pro lidská práva. Herman bude - podle paní profesorky - pro vládní radu posilou. „Například pokud jde o problematiku sociálního začleňování, vězeňství, ohrožených dětí. Jsem ráda, že se budu moci opřít o jeho zkušenosti,“ dodala Válková.

„Já jsem přesvědčený antikomunista a vím proč, ale vím o tom natolik mnoho, že dovedu pochopit lidi, kteří tomu z určitých důvodů nedokázali odolat,“ řekl Herman deníku Echo24 k normalizační komunistické minulosti paní profesorky.

K rezignaci Daniela Kroupy Herman deníku Echo24.cz řekl: „Nevím, do jaké míry se pan Kroupa s paní profesorkou znají. Já se s ní znám velmi dobře.“ Daniel Herman Válkovou zná zhruba šest let a dá se dle něj říct, že jsou přáteli – Echo24.cz.

Tak paní profesorka bude ráda, že se bude moci opřít o zkušenosti pana Hermana, to je myslím velmi dobrý vklad pro oba. Jaké zkušenosti by to však mohly být? Není toho příliš známo, nakolik je pan Herman zběhlý v problematice „začleňování, vězeňství či ohrožených dětí“, ale český čtenář si jistě vzpomene, čím se pan Herman jako ministr kultury 2014 – 2017 nejvíce zapsal do povědomí české veřejnosti - byly to dva velké „počiny“, jimiž se pan Herman, bývalý ministr v Sobotkově vládě, „medializoval“.

Prvním z nich byl v srpnu 2016 „Vepřín“ v Letech u Písku, onen nechvalně známý romský koncentrační tábor (ke koncentračním táborům se ještě vrátíme...). Ministr Herman po tahanicích podepsal kupní smlouvu za půl miliardy Kč, aby během nejbližších let mohl na místě tábora vzniknout důstojný památník romského holocaustu.

Druhým medializovaným „počinem“ Daniela Hermana byla jeho návštěva na setkání Sudetoněmeckého „landsmanšaftu“ v roce 2016. Tehdejší český ministr kultury Sobotkovy vlády na setkání pronesl projev a přidal i zdravici, a pan Posselt o něm od té doby mluví jako o příteli sudetských Němců.

Komunisté již dávno nejsou u moci, avšak nároky Sudetoněmeckého landsmanšaftu na „domovinu“ jsou stále „otevřenou ranou“. Je už taková zásada v rámci Evropské unie, že její jednotlivé země vůči sobě nesmí vznášet jakékoliv územní nároky, vždyť to by mohlo zanést zrnka sváru do její jednoty. A tak dokonce i kancléřka Merkelová před našimi „sudetskými krajany“ v roce 2015 obhajovala zrušení tohoto „nároku“, který je obsažen v jejich zakládací smlouvě.

Je to prostě tragický a dodnes neukončený kus našich společných – českých a německých - dějin.

Pokusme se však pohlédnout na konec Druhé světové války nikoliv z dnešního pohledu – tedy z pohledu, že Druhá světová válka byla „odpískána“ 8.května 1945 a ihned od toho dne bylo znovu nutno – po všech těch bombardováních, koncentrácích a válečných hrůzách - okamžitě respektovat lidská práva, práva menšin, práva nezletilých, práva na rodinu, a vůbec všechna možná další práva, jichž se dovoláváme dnes a jež nyní bude paní profesorka „chránit“.

Tak tomu samozřejmě nebylo.

Příkladem toho, co vše se odehrávalo na jaře 1945, je osvobození koncentračního tábora v Dachau americkými vojáky 29.dubna 1945. Američtí vojáci, kteří osvobodili koncentrační tábor Dachau, byli tak zděšeni tím, co viděli uvnitř tábora, (postřílení či umírající vězni na hromadách těl, v železničních vagónech (snad 7 000), podvýživení, neschopni chůze, bez zdravotní péče, děti bez rodičů, matky bez dětí... atp. A tak vzali „spravedlnost do vlastních rukou“. Na uhelném dvorku tábora v Dachau postříleli cca 35 – 50 německých dozorců. Záležitost musel řešit až slavný generál Patton (ano, ten Patton, který osvobodil Plzeň...) a až ten musel odklidit tento „exces“ do ztracena a prostě zastavil vyšetřování.

Tragédie při osvobozování koncentračního tábora však měla velký vliv při projednávání příštího osudu poraženého německého národa v Postupimi, jež se konalo pouhé 2 měsíce po masakru v Dachau. Bylo zřejmé, že koalice vítězných velmocí nebyla schopna zaručit, že se podobné „excesy“ nebudou opakovat znovu. Že řadoví vojáci, ale i obyčejní rozhněvaní lidé, kteří po léta žili ve strachu, po 6ti-letém řádění německých okupantů - nevezmou znovu „spravedlnost do vlastních rukou“.

Zůstávala tedy nereálná varianta - uvěznit všechny německé okupační vojáky, funkcionáře a řadové členy strany NSDAP, všechny dozorce, zrádce, agenty – včetně např. Sudetských Němců (jejich „Heim ins Reich“ se za daných okolností rovnalo velezradě). A postavit milióny Němců před řádný soud. Při tom by se musela řešit otázka, kdo vlastně byl odpovědný za 80 miliónů mrtvých ve Druhé světové válce. Hitler a nacistické vedení? Hitler a celá NSDAP? Hitler, NSDAP a všichni ti, kteří „hailovali“ na masových shromážděních? Hitler, NSDAP a všichni ti, kteří „hailovali“ na masových shromážděních a všichni, kteří se „nevzepřeli“ totalitnímu režimu a měli tím podíl na tom, co se dělo v tehdejším Německu?

Jak řečeno – i tato varianta byla nereálná, neboť nikdo nebyl schopen zaručit, že nedojde k dalším „excesům“. Aby se předešlo masové “odplatě“ – spojenecké mocnosti se v Postupimi rozhodly pro odsun a pověřili jím jednotlivé vlády.

Odsuny se po tom všem nemohly obejít bez „excesů“. Tyto „excesy“, jejichž počet obětí ovšem nelze srovnávat se statisíci zavražděných a umučených Čechů, Francouzů, Poláků, Slováků,... a milióny Židů a padlých ruských vojáků ve válce, kterou Německo vyvolalo a jež hrozila vyhubením Židovského národa a zrovna tak vyhubením slovanské „méněcenné“ rasy. Ve válce, která stála 80 miliónů životů. Tolik tedy k bagatelizaci ze strany prof.Válkové, nové ochránkyně lidských práv.

Takže, pokud se ohlédneme na dosavadní práci pana Hermana, lze usoudit, že jeho zkušenosti s vepřínem už nebudou paní prof.Válkové příliš k užitku. Ale zůstává jeho zkušenost se Sudetoněmeckým landsmanschaftem (SL).

Mnoho lidí bude mít oprávněné pochybnosti, co je hlavní úlohou bývalého ministra Hermana v Radě pro lidská práva a mnoho lidí se bude obávat, že tím skutečným cílem je příprava setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu v jednom z měst bývalých „Sudet“.

Sudetští Němci chtějí pokračovat v cestě usmíření s Čechy, ujišťuje jejich šéf, Herr Posselt. Ano, to je nabídka, jež se musí zvážit, avšak - byla registrační smlouva u německého soudu přeregistrována v novém znění z roku 2015 či zůstala z ní jen ona deklarace na webových stránkách SL? V tom by mělo být jasno.

Dovolím si Vám, vážení starostové a politici na lokální úrovni, ve městech bývalých „Sudet“, navrhnout „lidové“ řešení.

Ať zváží nabídku pana Posselta na organizaci setkání krajanů ze Sudetského landsmanschaftu sami občané, kteří žijí v těchto městech. Až za vámi přijede pan Herman, poslechněte si hlasy občanů, ať se vyjádří k možnosti, zda si přejí, aby se v jeho obci pořádal Sudetoněmecký sjezd čili krajanské setkání Landsmanschaftu. Vždyť je to taková vlastně - „sousedská“ záležitost?

Je to velká myšlenka, usoudil předseda bavorské CSU. Ano. Věřme, že je to upřímná nabídka, jež je hodná vládní Rady pro lidská práva. Ale nenechme to jen na iniciativě přátel Landsmanschaftu u nás v republice, jako je přítel pana Posselta, pan Herman. Ať o této „velké myšlence“ rozhodnou občané, kteří žijí dnes v těchto městech.

Ostatně - mluvčí Miliónu chvilek na úvod demonstrace na Letné přivedl mezi řečníky kaplana, kterého uvedl jako „jáhena ze Sudet“. „Sudety“ se kdysi nazývala část území naší vlasti, Československa. Tak jako neexistuje Československo, dnes neexistuje nic jako „Sudety“. Takže – pan jáhen je ze „Sudet“, že ano? Inu, musíme si zvykat. Zase se desítky tisíc mladých lidí na Letné nechaly podvést... Nebo je to jen mýlka? Je to jen takový „exces“? Anebo – je to skutečně tak, že „převlékání kabátů“ je tou nejlepší životní filosofií?