Jak nedávno vtipně napsal ekonom Tomáš Sedláček, že “optimista je jen “špatně” informovaný pesimista”, tak ruku v ruce s jeho bonmotem mnoho politických komentátorů předpovídá světovému hospodářství krizi, “proti níž bude krize roku 2008 jen slabým odvarem”. Je tedy na vině jen jejich "špatně informovaný optimismus"? Nepoučili jsme se?

Jenže je tu jiná věc – tolik “kompetentních” předpovědí, a dodnes neumíme ekonomickým krizím předejít? Pohleďme na dvě největší krize, jež postihly světové hospodářství v posledních (cca) 100 letech.

Největší krize, jež postihla Západ, je už dnes historií. Byla to krize v letech 1929 – 1933 a vyústila ve Druhou světovou válku.

Krize se zrodila ve Spojených státech a vznikla vlastně jen několik týdnů po tom, co prezident Herbert Hoover vyhlásil, že Amerika dala sbohem “chudobě”(!). To bylo v době, kdy polovina Američanů spekulovala na burze, doufajíce, že kurzy akcií budou stoupat do nekonečna.

Když Hoover vstupoval do Bílého domu, řekl tehdy: ”Nemám nejmenší obavu o osud našeho národa, jeho budoucnost je “světlá” a plná naděje.” To bylo v březnu 1929 a v říjnu propukla Velká hospodářská krize. Zdálo se, že “americký sen” se rozplynul.

Nebudu zde popisovat průběh a důsledky krize, ale jedna věc je hodná pozoru – co v té době žádali Američané? Žádali jediné – žádali práci. Nežádali potrestání viníků, kteří krizi zavinili. Samozřejmě, určit viníka, to je složitá záležitost, ale nakonec se viník přece jen – o cca 30 let později – našel. Identifikoval jej až Milton Friedman a po něm znovu Ben Bernanke v období krize následující, v roce 2008.

Avšak Američané v době krize 1929 a všichni lidé v té době po celém světě - žádali práci. Žádali práci, aby mohli obživit své rodiny. Bedra řešení na sebe převzal stát. Důsledkem byl – samozřejmě - růst vládního zadlužení.

Srovnatelná krize se přihodila až nedávno – v roce 2008 a zrodila se ve Spojených státech. Avšak “finanční elity” se poučily, našly způsob, jak předejít dramatické ztrátě pracovních míst a jak předejít vzniku celosvětové nespokojenosti s “kapitalismem”. V Americe rychle odňali odpovědnost za chod ekonomiky Alanu Greenspanovi a otěže převzal stát a Obamův ministr financí Timothy Geithner. Inu, má to svoji logiku. Podobně jako v případě první krize roku 1929, převzal řešení i nyní – stát, a důsledkem byl opět – jak jinak – růst vládního zadlužení.

Jeho politika “Too big to fail” skutečně předešla nejhoršímu – ukazatel nových pracovních příležitostí se rychle zotavil a Američané si i nadále nosili své výplaty domů, aby platili své účty, pojišťovali si své bohatství a šetřili na důchod. Kromě jiného, tehdejší období bylo obdobím velkých čínských nákupů na americké burze. Timothy Geithner si rychle pospíšil s ujištěním: “Věříme v silný dolar, a tudíž “čínské” burzovní investice jsou “v bezpečí”. Měl tím tehdy na mysli hlavně to, že zabrání, aby v Americe nastala krizová “hyperinflace”, jež je strašákem pro ekonomiku kdekoliv na světě.

Takže, pokud všichni předpovídají novou globální krizi, co bude její příčinou? Pravda, “býčí” nálada na trzích dosud trvá, ale mnozí z politických komentátorů si již pospíšili s tvrzením, že příští ekonomická krize je “za dveřmi”. Britský Guardian píše, že příští recese nás čeká v roce 2020 a nemáme nástroje, jak jí čelit. Také banka JP Morgan předpovídá krizi ve stejném období. Sky News uvádí, že příští krize bude mnohem “horší” než krize 2008.

Z tohoto ohledu jsou hrátky s Čínou tou nejnebezpečnější věcí, do které se naše současné západní “elity” pouštějí. Samozřejmě, všechny věci mají svůj vývoj a vše si “vyžádá” svůj čas.

Možná je plánem našich “elit” svést důvody příští ekonomické krize právě na Čínu. Logiku by to mělo. Kdo ví?

Jenže, zdá se, že při ekonomickém souboji s Čínou bude Západ v těžké nevýhodě. Proti rozhádané Evropě, proti Trumpově “America First!”, tu bude protivníkem “jednotný” režim. Proti slabé a oportunistické liberální demokracii tu bude politicky jednotná, téměř diktátorská země, druhdy nazývaná zemí komunistickou. S komunismem již Čína nemá dávno nic společného. Čína si dnes hraje na “komunistický” režim jen proto, aby politicky zabezpečila vládu svých vlastních “elit”. Tato politická jednota – navzdory všem západním výtkám a rétorice o dodržování lidských práv – posiluje její akceschopnost.

Jak psaly nedávno Parlamentní listy, Čína s Evropany, konkrétně s Británií, neměla ve své historii dobrou zkušenost, a navíc, jak zcela nedávno uvedl Fareed Zakaria na svém serveru, “Čína využívá mechanismy nesvobodného trhu”, což opět posiluje její akční schopnosti.

Dále – je tu rostoucí zadlužení takřka všech západních států, (to se samozřejmě netýká “elit”, jejichž bohatství roste každodenně a růst tohoto bohatství převyšuje růst inflace...) - proti téměř nezadlužené Čínské ekonomice. A ještě více – státní dluhopisy jsou v Číně takřka výhradně v rukou čínských investorů. Vůči okolnímu světu jsou Číňané takřka vždy v pozici věřitelské, a to především vůči U.S.A.

Jak píše Fareed Zakaria, není zde ani náskok technologický. Čína se dnes může pochlubit devíti z 20 nejhodnotnějších technologických společností na světě...

Málokdo si to bude pamatovat, ale český básník z doby obrozeneckých let šedesátých – pan Jiří Suchý, známý svou nechutí k televizní produkci, přece v jednom ze svých mála televizních vystoupení, oslavoval příchod “barvy” do - do té doby - černobílého TV vysílání. Barva byla tehdy “supernovinkou”, pokud mi dovolíte přijmout dikci současných reklamních sloganů.

A Jirka Suchý popisoval tu barevnou nádheru budoucího vysílání slovy: ”Jen si to představte, ty zelené stromy, modré řeky a moře, kytky plné barev, a kolem dokola – samí žlutí lidé...”

Z “globálního” pohledu tedy – a máme tu přece tolik odborníků na “globalizaci”, kanadský “arest” pro finanční ředitelku Huawei, objednaný FBI, navíc kvůli Iránu (!), skutečně není tím nejchytřejším počinem. Kdepak je ujišťování Timothy Geithnera o bezpečnosti čínských investic? Možná je plánem našich “elit” svést důvody příští ekonomické krize právě na Čínu. Logiku by to mělo. Kdo ví?

Ve smyslu “Ekonomiky dobra a zla” a bonmotu Tomáše Sedláčka - máme tedy na výběr - “špatně informovaný optimismus” či “pesimismus”...

(s pomocí serveru YouTube.com)