Myslíte si, že k pláči a truchlení nemám důvod? Tak schválně - ke spokojenému životu přeci jen přispívá, kromě nádherných melodií, i chování naší politické reprezentace a jejich kroky, které ovlivňují naše životy. A naše vláda, která už vládne sedm měsíců působí dojmem obrovského diletantismu a hlouposti. Neznala například rozdíl mezi čistou a hrubou mzdou, poté chtěla bojovat proti Putinovi tím, že od něj nebudeme odebírat plyn, pak že mu nebude platit v rublech, zároveň nevěděla že plyn k nám teče přes Německo a Německo v rublech Putinovi platí. Navíc byla líná si informace, než otevře svá ústa, ověřit. Doporučuje nám pořídit si kravku, její výkaly sušit a s nimi si zatápět. K tomu si vzít svetr navíc, k tomu se nesprchovat, k tomu udržovat v místnosti 18 stupňů. Do toho Fiala tvrdí, že plynu je všude dost, do toho Síkela tvrdí, že plynu nebude dost. Naše vláda se neštítí postihovat „dezinformátory“, ani se neštítí nabádat lidi k bonzování.

S nadhledem hlupáka doporučuje lidem najít si druhou práci, aby měli na několikanásobné zvýšení energií, aniž by řešila příčinu, nikoli důsledek. Do toho se nevědomě plácá v pojmech jako je sektorová daň, daň z neočekávaného zisku či daň válečná.

Ještě než jsem propadla naprosté depresi ze současného stavu naší kdysi líbezné země, chtěla jsem klesnout na úroveň předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové a zeptat se jí, proč si například ukrajinská armáda neoblékne dva svetry, aby porazila Putina, když občané České republiky si podle Markéty mají obléknout další svetr a tím proti Putinovi bojovat. Taky jsem chtěla oslovit Víta Rakušana s tím, že se velmi dobře znám „pracovně“ s Michalem Rédlem, a že bych tedy prosila nějaké to super korýtko. Jako správný zoufalec jsem se dopracovala i k tomu, že kdyby naší slavné vládě k jejich smysluplnému nápaditému a racionálnímu řízení země pomohla výjezdní zasedání na ten či onen zámeček, byla bych ochotna pro dobro věci nějaký ten kamiónek chlastu doručit a zaplatit.

Moc bych si přála zpívat si zase s Waldou dojemnou písničku o naší zemi líbezné. Současný můj dojem je, že jsem zemi líbeznou znala, kdysi. A že slova písničky „je to tvá země, tobě patří a ty patříš k ní, jenom k ní“, je jen vroucí přání. S pětidemolicí to totiž nepůjde. 

Mira Třebická