Generálu Clarkovi jsou připisovány zásluhy v boji o Kosovo a hrdlí se mnoha vyznamenáními: je nositelem Řádu britského impéria, Purpurového srdce, Prezidentské medaile svobody a mnoha dalších vojenských (amerických i mezinárodních), i společenských prestižních ocenění. Česká republika jej vyznamenala Českým křížem za zásluhy (I. třídy) ministra obrany ČR. Různá ocenění jsou za boj ve Vietnamu a za plánování bosenské vojenské operace a velení další operace Spojenecká síla v Kosovu. Jde o stejného muže, který jen o pár let později ve známém rozhovoru v roce 2007 s novinářkou Amy Goodmanovou kritizoval silou řešený Irák a nemluvil nejlépe o ministru Rumsfeldovi a jeho zástupci Wolfowitzovi. Na druhé straně ale neprojevil vůbec lítost nad bombardování státní srbské televize v roce 1999, kterému velel, při kterém zahynulo šestnáct civilních pracovníků.

Nyní čtyřhvězdičkový generál, který se poslední dobou věnoval politice (dokonce uvažoval o kandidatuře na prezidenta) a podpoře demokratické straně se dal na dráhu businessmana a založil společnost Envidity Energy Inc., jejímž je předsedou představenstva. V článku v deníku New York Times „Tlačenice u dveří kosovského byznysu? Návrat amerických hrdinů“ je popisován zájem předních bývalých amerických politiků o návrat do Kosova tentokrát za podnikáním- v oblasti těžby uhlí a infrastruktury nebo se snaží lobovat u dalších lukrativních státních zakázek. Deník jmenuje jich několik a nikoliv zanedbatelných osobností: Madeleine K. Albrightová, James W. Pardew (Clintonův zvláštní pověřenec pro Balkán), Mark Tavlarides ( legislativní ředitel Rady národní bezpečnosti) a konečně zde figuruje zmíněný Wesley Clark. Článek poznamenává, že experti pro zahraniční politiku tvrdí, že je to běžnou praxí, aby se bývalí úředníci do zemí bývalého působení vraceli za podnikáním, ale málo se o tom ví a píše. Americké zákony nic takového nezakazují. V článku New York Times mluví generál Clark o tom jak jeho společnost Envidity poskytne „zaměstnání mnoha lidem, bude je školit a pomůže Kosovu v jeho růstu a vytvoření demokracie.“ Přitom americký expert na právo a etiku Lawrence Lessig v témže článku mluví o tom, že to není nejlepší nápad nyní v Kosovu obchodovat, když dříve zde USA mluvili o humanitárním bombardování. Podle právníka to může oslabit prestiž USA.

V tomto týdnu Clarkova firma čeká na povolení kosovského parlamentu na průzkumné činnosti na třetině území Kosova za účelem těžby uhlí (viz). Zajímavé je, že firma podala žádost ještě v roce 2012 a žádost se projednává až nyní po změně zákonů, kdy na tuto činnost nemusí být vypsán tender. Navíc uspěje-li firma v nalezení ložiska, dostává exkluzivní právo na těžbu nerostů. Clark má již velké plány na výrobu nafty z těženého uhlí, které chce vyrobit milion litrů denně. Dalším plánem je budování tepelné elektrárny, která by toto uhlí využívala. Její kapacita má dostačovat na pokrytí spotřeby energie celého Kosova. Podle smlouvy má Kosovo za tuto činnost dostat třetinu zisku. Zatímco média ostatních bývalých republik Jugoslávie mluví o monopolu pro Clarka a nazývají to Clarkovou válečnou kořistí, tak v Kosovu generála považují za národního hrdinu a pojmenovávají po něm ulice svých měst.

Neméně dobře si vede bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, která založila firmu Albright Capital Management, LLC, (ACM), což je investiční poradenská firma se zaměřením na globálně se rozvíjející trhy, kterou vlastní se svým zetěm Gregory Bowesem od roku 2005. Pod touto hlavičkou se v roce 2012 pokoušela získat kosovské telekomunikace a poštu, což se jí vzhledem k protestům obyvatelstva nepodařilo (kosovské telekomunikace patřily pod srbské). Nicméně Kosovu zůstává věrná a zde se s Gunapem Taçim, bratrem kosovského ministra zahraničí - Hashim Thaçi, vrhla pod hlavičkou své firmy do budování zdejší infrastruktury. Zajímavé je, co potvrzuje myšlenku o spojení politické a vojenské činnosti s podnikáním, že bývalý zástupce náčelníka UMNIK John Cowe je rovněž členem této prosperující společnosti. Pro představu společnost Madeleine Albrightové má jmění ve stovkách milionů dolarů (např. koncem roku 2014 to činilo 331 mil. dolarů). Zajímavý je výpis dokumentu společnosti přetištěný agenturou Bloomberg o tom, že Albrightová ve své společnosti si ponechává právo veta na investice, které by ohrožovaly její politickou kariéru, reputaci nebo etické hodnoty.

Kolik stojí místo ambasadora – „vyšší bere“

Již dříve vyvolala u nás pozdvižení zpráva o tom, že Andrew H. Schapiro současný americký velvyslanec v Praze si svoje místo de facto koupil. Ve shánění peněz na prezidentskou kampaň se umístil se sedmi sty tisíci dolary na třináctém místě mezi dalšími, kteří sponzorovali Obamovu kampaň. Tím si Schapiro vysloužil svůj post. Ve Spojených státech tento způsob jednání od určité doby považován politiky za něco zcela normálního běžného a jen málokdo z nich se nad tím pozastaví.