Jdu s kytkou k hrobu naší rodiny a zvědavě pokukuji do košíků snad dvou stovek oslavenců, kteří by se do kostelíku pro padesátku věřících ani nevešli, a tak se bohoslužba konala pod širým nebem.

Na cestě ze hřbitova jsem v tramvaji přemýšlel, zda všichni zde stojící, kteří si přišli nechat od popa posvětit velikonoční koláč posypaný barevnou ozdobou a uprostřed s hořící svíčkou, vajíčka, víno a další, jsou skutečně věřící. Zřejmě nikoli. Vzpomněl jsem si na dětství, jak jsem od rodičů rád poslouchal o srbských nejen velikonočních zvycích. V tu chvíli jsem si vždy přál být Bělehradě a vše zažít. Zřejmě proto i tito lidé zde na Olšanech stáli s košíky plnými jídla a pití, když osud je zavál jinam.

Doma u kávy jsem na počítači otevřel srbské noviny a čtu: „My Srbové jsme početně malý národ, ale hrdinský a milující svobodu. Vytrváme, a to i zde v Kosovu, neboť zde v Kosovu a Metohiji vyrůstá již přes tisíc let identita srbského národa. Ta vznikala a dodnes žije a bude zde žít.“

Slova pronesl Marko Djurić, ředitel Kanceláře pro Kosovo při srbské vládě, který je zástupcem Srbů pro jednání s Prištinou a který byl koncem března v Kosovu nevybíravým způsobem zatčen a deportován na hranice se Srbskem. (viz Kosovo: Srbové sjednoťte se, my vás zavřeme ). Jeho velikonoční návštěva na severu Kosova se naštěstí odehrála v klidu kláštera Banjska u příležitosti půlnoční liturgie. Bohoslužba se odehrála v kostele sv. Stefana vybudovaného začátkem 14.století srbským králem Milutinem. Kostel má pohnutou historii. V devatenáctém století byl přeměněn v mešitu a v roce 1938 se opět začalo s rekonstrukcí pravoslavného kostela. Křesťanský živel naráží v Kosovu na evropské hranici s islámem.

O srbskou identitu v Kosovu se bojuje i jinde a jinak. Stačí pomyslně otočit na počítači stránky novin a čtete, že se ve švýcarských bankách ocitlo 660 milionů euro z privatizace srbského majetku v Kosovu.

O srbské identitě a houževnatosti svědčí další stránka dnešních novin k pravoslavným velikonocům. V roce 1999 byl nálety NATO zcela zničen Žeželjův most přes Dunaj v Novém Sadu ( Branko Žeželj světové známý stavební inženýr, partyzán a člen Srbské akademie věd a umění, přednášel i v Praze o přepjatém betonu, drží evropský primát ve výstavbě betonové kopule 109 metrů – předobraz brněnskému pavilónu Z - viz ), . Dnes se Novosaďané shromáždili podél kolejí, aby oslavili přejezd prvního vlaku přes nově vybudovaný most. I takové jsou pravoslavné Velikonoce.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.