Odpověď zní od zkušeného studentského vůdce – německého studenta sociologie Daniela Cohn-Bendita. Je konec května roku 1968 a v Paříži jsou stavěny barikády z aut a dlažebních kostek. Vše se odehrává zejména v pařížské tzv. Latinské čtvrti, kde nad Sorbonnou společně vlají rudá a anarchistická černá vlajka. Divadlo Odeon jen kousek od Senátu se stává Agorou. Paříž je prodchnutá parfémem slzného plynu a policie co chvíli rozhání studenty. Jejich zbraněmi jsou dlažební kostky a Molotovovy koktejly. Plameny a dým ze zapálených aut se pomyslně šíří Francií do provincií a 10 milionů lidí je ve stávce. Vítr demonstrací hrozí odnést starou Francii a prezident generál de Gaulle prchá z Paříže. Demonstranti oslavně zpívají „Adieu de Gaulle, Adieu!“ A ani premiér Pompidou neví, kam se generál ukryl před studentskou zlobou, která chce revoluci a setřást nenáviděný kapitalismus.
Jak to začalo. Světem se šíří vzdor studentů a vůbec mládež aktivují události, jako jsou válka ve Vietnamu, genocida v Indonésii, válce v Nigérii, kulturní revoluci v Číně, rasismus v USA a další. Protest se dostal z USA do Evropy, kde od Španělska přes Francii, Západní Německo až Itálii se bouří mládež. Ale ani další země nevyjímaje.
Nemysleme si, že Československo spí
„My navíc měli tu výhodu, že jsme chodili na gymnázium v Botičské ulici pod Albertovem, v akademické čtvrti, chodili jsme tam do menzy s vysokoškoláky na obědy, byli v kontaktu s mediky, přírodovědci atd… Tím pádem jsme zapadli do vysokoškolského dění, které už bylo tehdy radikálnější, a hlavně silně politické. Hlas studentů měl váhu, zejména po tzv. strahovských událostech, kdy studenty ze strahovských kolejí protestující proti vypínání proudu zmlátila policie. Na jedné straně jsme demonstrovali proti USA a jimi vedené válce ve Vietnamu, na straně druhé za zlepšení poměrů na kolejích, v menzách, v tisku, brzy se začalo demonstrovat na podporu Dubčeka, tzv. obrodného procesu apod.,“ vzpomíná na rok 1967 a 1968 Alexandr Kopeckij ( viz ).
O co šlo v září 1967. Byly zastaveny Literární noviny a dál se události hnuly, jak popisuje jako aktivní pamětník a tehdy v akcích jako politicky angažovaný student bývalý ministr zahraničí Jan Kavan.
„Na konci října 1967 došlo ke spontánní demonstraci našich kolegů z technických fakult, kterým na strahovských kolejích již po x-áté zhaslo světlo. Přes 2000 studentů se svíčkami v rukou se vydalo do centra Prahy a provolávali své požadavky jako „Chceme světlo!“, jenomže museli jít kolem Hradu, kde právě zasedal ÚV KSČ a Novotný (president a generální tajemník KSČ) okamžitě pochopil, o jaké světlo studentům jde, a nařídil policii demonstraci brutálně potlačit, což se stalo.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV