Jednalo se o to, že sovětský vědec sestrojil v dřevěné kůlně na okraji Moskvy raketu, se kterou chtěl letět na Mars. Ale protože nechtěl letět sám, dal na nároží v Moskvě vývěsky, že hledá spolucestujícího na cestu na Mars. Přihlásil se - jak jinak - dělník Voloďa. Protože už měl prý Nataši dost, a tak chtěl zmizet. Vedli spolu, sovětský vědec a dělník, "duchaplné" dialogy:

Vědec: Až přistaneme, založíme na Marsu Komunistickou stranu Marsu.

Dělník Voloďa: A co když na Marsu není dělnická třída?

Vědec: Tak ji vytvoříme. Stoupnu si před Marťany a řeknu: Soudruzi Marťané, zdravím vás jménem Svazu sovětských socialistických republik. (Není to krása?)  Nebo jiná knížka. Letí raketou několik tisíc metrů za vteřinu. A jeden astronaut povídá druhému: "Podívej se, jestli stoupáme". Astronaut otevře okýnko u rakety, vykloní se ven a řekne: "Dobrý, stoupáme". (Paráda.)

Ale lepší jsou americké akční filmy. Je jasné, že americký "hrdina" vždy vyhraje.  "Hrdina" s darebákem se perou "jak koně". Zlosyn kopne" hrdinu" okovanou botou do obličeje. A "hrdina" nic. Čech by měl půl obličeje pryč. Ne tak "hrdina". Holt ti Američané jsou jiná sorta. "Hrdina" vezme třímetrovou traverzu, a flákne s ní zlosyna přes záda. A zlosyn? Nic. A pere se dál. Když už - zcela náhodou - "hrdina" neví kudy kam, skočí z padesátého patra. A jakoby náhodně je dole přistavený kontejner s odpadky. "Hrdina" se z toho sajrajtu vyhrabe, vyleze ven. Nonšalantně si z klopy bílého smokingu smete smítko. A hrdě odchází na recepci s krásnými silikonovými dívkami. Ještě lepší je "hrdina", kterému přezdívají "potoky krve". Pravdou je, že karate ovládá. Když se proti němu postaví zlosynové s pistolemi a samopaly, zcela nelogicky všichni zbraně odloží. A nechají se "hrdinou" zmlátit do bezvědomí. Špičkou ale zůstává "hrdina", který se proakčňoval až na guvernéra. Když šel do "akce", navlékl na sebe spoustu bodných a střelných zbraní, a různé další věci. Vzít to na sebe Čech, ani by se, pod tou tíhou, nehnul. Ne tak americký "hrdina". Skáče - i s tou obrovskou zátěží - po horách jako kamzík. Když se ocitne v areálu, který vůbec nezná, okamžitě se tam orientuje. A stráže, které jsou na každém kroku, jsou tak debilní, že si "hrdiny" vůbec nevšimnou. Ten ještě stačí, po celém areálu, rozmístit výbušniny. Kde je vzal? Vždyť s sebou žádné neměl? Ale už na vojně jsme říkali: "Voják se stará, voják má". Na samotný závěr si americký "hrdina" stoupne - zcela nekrytý - doprostřed prostranství. V ruce těžký kulomet. Najednou se před ním objeví asi sto zlosynů, poslušně seřazených v řadě. Všichni se samopaly v podnosu, připraveni ke střelbě. Ale ani jeden z nich nevystřelí. A nechají se "hrdinou" disciplinovaně postřílet. (Vždyť to mají ve scénáři.) To samé zprava, zleva i zezadu. Nikdo - mimo "hrdiny" - nevystřelí. Je ale zajímavé, že "hrdina" nemá u těžkého kulometu zásobník. Kde se tedy vzaly náboje? Na konci amerických akčních filmů jsou obrovské výbuchy a všechno hoří.

Není to už ale za hranicí únosnosti? Neukazují tím Američané různým úchylákům, že je dovoleno všechno? Nejsou akční "hrdinové" - v podstatě - masoví vrazi? Civilizovanému člověku je jasné, že jsou určité hranice v lidském chování. Ale ví duševně labilní jedinec, že vzít zbraň a střílet do lidí, je nepřijatelné? Že bezdůvodně fyzicky napadat lidi je protizákonné? Neukazují pyromanům "jak je krásné" když všechno hoří? Když to vidí v televizi každý den? Co dnes vidíme v televizi? Jen samé vraždy, násilí, únosy, vydírání, krádeže, podvody, výbuchy, žhářství. Stresy, problémy, stresy, problémy. Nic pozitivního tam není. Není to snad úmysl? Stresovaný člověk je poslušnější.

Miroslav Josef Bezecný, redaktor a publicista