Byla to vždy velká událost nejen pro celou vesnici, ale i pro široké okolí. Všechno platila vrchnost. Potom někdo nařídil svobodu. Stále se ještě slavilo, ale již pouze lokálně. A jak je tomu dnes? 

V některých krajích se alespoň národopisné spolky snaží oživit tradici. Mnohdy je to ale jen strojené a neupřímné. Někde se ještě dnes dodržuje tradice „dny zemědělců". Vlastně všechno vzniklo, resp. zaniklo, zrušením nevolnictví. Do té doby byly rodiny pohromadě, na čerstvém vzduchu, a i sousedské vztahy byly jiné. Proč bylo vlastně nevolnictví zrušeno? Podle mého názoru se nejednalo o důstojnost a svobodu lidí, ale o nutnost zajistit dělníky do manufaktur, kde robotují více, než na vesnici. Mnohdy máme o nevolnictví zkreslenou představu - „Sluníčko za hory zachází, pusťte nás z roboty rychtáři...". To vypadá, jako kdyby nevolníci makali od nevidim do nevidim tři sta šedesát pět dnů v roce. Jaká byla ale skutečnost?

Když se nevolník oženil (pokud dostal povolení vrchnosti) byl mu pánem zadarmo přidělen pozemek, na kterém si mohl i postavit domek. Měl povolení si pokácet v panském lese příslušný počet stromů, a pokud pán vlastnil lom, mohl si nalámat kámen. Je samozřejmostí, že mu při stavbě pomáhala celá vesnice. Proto také, když byl dodělán krov, se na něm vztyčil stromek- tradičně břízka - aby se sousedům oznámilo, že se bude slavit. Za to se musel nevolník zavázat „řetízkem třinácti dnů roboty". Potlukač.  Co to bylo, resp. kdo to byl? Byl to vybraný nevolník, který chodil večer po vesnicích, tloukl na okenice a oznamoval, kam se půjde druhý den na robotu. Měl s sebou i pouta na ruku a na nohu. Kdo se minule ulil z roboty, toho si hned odvedl. Již tenkrát zřejmě existovala protekce a zřejmě i korupce.

Krajníci - to byli dva vybraní nevolníci. Napnuli napříč lánu provaz a šátky označili na provaze úseky podle počtu nevolníků. Táhli provaz po lánu a po straně šel dráb. Když se někde provaz vyboulil, znamenalo to, že nevolník zaostává za ostatními. A tak ho dráb „povzbudil" karabáčem, aby radostněji budoval feudalismus. Začínalo se vždy od širšího konce k užšímu. A tak nevolníci po stranách neměli na konci lánu do čeho seknout, na rozdíl od těch, co byli uprostřed. Jak se robotovalo v zimě, když zapadly cesty sněhem? Nakrmil a poklidil se dobytek, maximálně se jelo na dříví - pokud tedy nevolník zapomněl "až se zima zeptá, co jsi dělal v létě". A nevolník musel platit „desátek" ze všeho, co na svém políčku vypěstoval, nebo odchoval. Kolik dnes platíme procent daní? Deset procent? Dostaneme dnes pozemek na domek a stavební materiál zadarmo?  Představte si, že byste dnes na finanční úřad donesli jednou za rok několik králíků, pár vajíček, nějakou tu pšenici, brambory a bylo by. Z roboty, tedy pardon z práce, byste nic neplatili. Mělo by se platit ještě i za to, že robotujete od nevidim do nevidim, s rodinou trávíte minimum času, a když zestárnete, tak vám povolí radostně si užívat důchod ve dvou svetrech?!  Bude se zase svobodně svítit loučemi a v jedné místnosti bude žít svobodně několik rodin aby se „ušetřilo"? Bejváky pod mosty jsou již obsazené. Nevolníci se bouřili. Svobodný člověk musí „držet hubu a krok", jinak by byl terorista. Ale radujme se, veselme se. Fouká ze strnišť.