Dnes vám prodávající s úsměvem řekne: "Tak nás dejte k soudu". Kolik lidí má peníze na soudy s nadnárodními obchodními řetězci? Byl také úřadujícím tajemníkem Komise obchodu a Spotřebitelské rady MNV. To byla dvě dobrovolná sdružení lidí, kteří, na základě plánu, prováděli periodickou kontrolu v obchodech. Také úzce spolupracovali s "Čojkou", která si je i "půjčovala" na kontrolní činnost i do jiných krajů, protože její pracovníci měli "provařené ksichty". Na okresních a krajských národních výborech to byly již celé odbory, které řídily obchod. "Čojka" také úkolovala komise obchodu a spotřebitelské rady. Jednou nám zaslala požadavek, abychom kontrolovali, kolik druhů pečiva je v restauracích půl hodiny před zavírací dobou. Ještě s jedním kolegou (příkaz byl vždy chodit po dvojicích, aby se předešlo případným problémům) jsme skončili na kontrole v jedné typické socialistické nádražní špeluňce. Hostinský nám řekl rovnou, že žádné pečivo již nemá, protože nechce, aby mu neprodané do druhého dne ztvrdlo. Tak jsme prohlásili: "Končíme kontrolu". a dali jsme si pár piv, teď již jako normální hosté. Upozorňuji, že jsme si všechno platili, a ne jako někteří pracovníci nejmenovaného ředitelství RaJ (Restaurace a jídelny), kteří tvrdě požadovali v Savarinu v Praze jídlo a pití zadarmo. 

Hostinský měl ve vitríně sušenky. Tenkrát bylo na každém obalu napsáno "Trvanlivé pečivo". A tak povídám: "Pečivo, "Čojka" nenapsala jaký druh to má být". A napočítal jsem 42 druhů pečiva půl hodiny před zavírací dobou. Jen tak z legrace jsem to napsal do hlášení, a poslal "Čojce". Do dnes se nikdo neozval. Bylo to napsáno na předepsaném tiskopise, vyplněné správné řádky. A tak si to zřejmě snaživý úředník založil do příslušného šanonu, a měl vykázanou perfektní činnost. Nedávno jsem napsal "Čojce", že v jenom supermarketu mají stabilně nahnilé ovoce a zeleninu - ovšem za současné strašlivé ceny. A chléb ani rohlíky nemají čerstvé, i když se pyšní údajnou vlastní pekárnou. Také jsem je informoval, že v tomto supermarketu mě chtěli již dvakrát okrást. Jednou o 450,- korun a podruhé o 500,- korun. A nabídl jsem jim externí spolupráci. Neudělali nic. A že prý externisty nepotřebují. Najednou!? A před měsícem mě v tom samém supermarketu opět chtěli okrást - tentokrát o 200,- Kč. Tentokrát se alespoň omluvili (že prý se spletli), a ne jako v předešlých případech, kdy jen prohlásili, že je to tím, že měnili klávesnici na pokladně. Mně to ale připadá, že je to cílené okrádání seniorů.

V druhém případě mi totiž dokonce pracovník supermarketu přikázal, ke které pokladně musím jít. Pokladní z toho přece nic nemá, protože je to zaregistrováno pokladnou - jde to tedy "do kapsy" supermarketu. Kolik lidí si kontroluje účtenky? A pak senioři brečí - to už se zase zdražilo. Jiná kapitola jsou kontroly v tržnicích. Když kontrola zjistí padělané zboží na stánku, prodávající uteče. A nikdo údajně neví, čí stánek to je. To je ale naprosto nepřípustné. Přece majitel nebo pronajímatel musí vést účetnictví. A proto musí mít zaznamenáno, komu stánek pronajal, a kolik a od koho přijal peněz. Nezdá se vám, že to "trochu" zapáchá? Já bych řekl, že to dokonce smrdí.

Miroslav Josef Bezecný