Jakýsi "expert" na dopravu napsal, že most je motoristy využíván od roku 1983. Je ale zajímavé, že ještě v roce 1986 se teprve stavěl!? A budoucí ráj archeologů? Když se v osmdesátých letech most stavěl, již tenkrát na něm pracovali soukromníci. Ale vznikla zde zajímavá situace.

Zatímco v Čechách to ještě nebylo povoleno, na Slovensku ano. A tak "soukromníci autodopravci" mohli jezdit na stavbách jen v případě, že měli razítko, že jsou přidruženou výrobou JZD (vlastně JRD) na Slovensku. Za toto razítko posílal každý z nich na Slovensko 25 tisíc korun měsíčně.

Většinou měli Tatry stoosmatřicítky sklápěče. Byly to "hajtry" které jezdily na hraně životnosti. Jezdili s nimi jen na stavbě, protože na větší vzdálenost by nedojely. A když "klekly", nechali je tam stát. A tak na nájezdech na Barrandovský most jsou "pohřbeny" dvě Tatry 138 sklápěče. A také válec mixu (domíchávače betonu).

Tenkrát ho vezli do Kovošrotu. Když tam přijeli, odmítli ho převzít, protože je v něm beton. A tak ho museli odvést zpátky k mostu. Někde tam (pod nájezdem) ještě dnes je. A to je škoda. Protože jak je silný plech pláště, plus několika centimetrová vrstva betonu. Jako nádrž by byl naprosto nezničitelný.

Také je tam někde fůra nových lešenářských trubek. Tenkrát zapadly do bahna. A tak přijel buldozér a zahrnul je všechny do výkopu. Dnes se také uvádí, že dráty v Barrandovském mostě jsou prorezivělé. To je ovšem zajímavá informace, protože se tenkrát při výstavbě tvrdilo, že jsou ze speciální nerezové oceli. Kde je tedy pravda?