Já osobně jsem druhou dávku očkování již absolvoval. (Napsal jsem úmyslně osobně. Naši slavní a nejslavnější, když jim položíte otázku, začínají slovy: "Já osobně". Zajímalo by mě, jak to vypadá neosobně? Šlo by se nechat očkovat neosobně?) Druhou dávku jsem dostal v červnu. Od té doby mám obrovské zdravotní potíže. Doktoři mi říkají, že to může trvat půl roku i více, než příznaky pominou. Je to strašné. A nikomu bych to nepřál. Ani mému sousedovi, který mi otrávil psa.

Začíná to ráno - křečemi v břiše. Trvají zhruba jednu hodinu. Potom to přestane. A přijde nesnesitelná bolest na prsou. Když přestane, začne mě bolet v zádech - v oblasti ledvin. Jako při ledvinové kolice. Když to přestane, začne mě nesnesitelně bolet pravé zápěstí. Jako když ho mám zlomené. Potom mě začnou bolet obě kolena. Tak strašně, že se nepostavím na nohy. A každý pohyb nejen práce, ale i samotná chůze, mě unaví tak, že se mi i špatně dýchá a musím odpočívat. Podle doktorů mi plíce fungují jen na 75%. Mám také tzv. mozkovou covidovou mlhu. Od června jsem hrozně unavený. Prospím celé dny. I noci. Každá sebemenší práce mě rychle unaví. A bolí mě všechny klouby. A tak si říkám, jestli v očkovacím centru nespletli vakcíny. A nenaočkovali mě sérem na práci. (To byl pokus o "šibeniční humor".) Ale podle lékařů je prý dobře, že se bolest "stěhuje" po celém těle. Horší by prý bylo, kdyby zůstala na jednom místě.

Ještě jsem zapomněl, že mám absolutní nechuť k jídlu. Přímo odpor. Jen na jídlo pomyslím, chce se mi zvracet. Syrové maso mi nevadí - dívat se na ně. Ale jak vidím vařené, dušené, pečené nebo smažené maso, je mi špatně. Fuj!! Jeden doktor se mě ptal, jestli nejsem anorektik. To bych ale měl právo na zápis v Guinnessově knize rekordů. Jen tak se asi nevidí stodvacetikilový anorektik. I když skoro vůbec nic nejím (a když tak velice málo) nehubnu. Jak říkal Menšík: "Jestli nasávám falešný vzduch nebo co?"