Vládní politici se i na přímé dotazy problému vyhýbají a nebo se uchýlí k popsání procedury od výroby v našich elektrárnách, následný prodej na evropskou burzu a zpětný drahý nákup. U nárůstu ceny při zpětném odkupu na desetinásobek se zaštiťují EU a jejími pravidly. 

edle této nepochopitelné operace jsou jako výsměch těm, kteří při nejhorší inflaci v Evropě stepují s rodinným rozpočtem od výplaty k výplatě, odměny vedení ČEZu v řádově v desítkách miliónů. K čemu je těch státních 70% akcií, když chování firmy určuje 30% minoritních akcionářů? Odpověď je dvojí: někomu to náramně vyhovuje a umí si SVÉ prosadit a nebo pro neschopnost odpovědných se kocourkovská pravidla nezmění. Důležitost komodity by např. mohla zaparkovat v parlamentu a změnu posvětit zákonem. To by ovšem sám stát se musel smířit s omezením odvodů do st. kasy.

U plynu je to ještě horší.  Je dluhem z minulosti, že nebyla snaha mít minimální pojistku pro případ, že by dodávky ropy a plynu z Ruska skončily. Nemít tuto pojistku a stejně i tak horovat pro konec dodávek, to je pane premiére obtížně pochopitelné, tedy lépe řečeno vůbec ne.

Velmi by mne (a jistě mnohé další) zajímalo, jak by lídři a další funkcionáři EU komentovali situaci v ČR, hlavně cenovou politiku s elektřinou, popřípadě i situaci s plynem. Lidsky bych od nich očekával názor ke zmírnění dopadů vysoké ceny z evropské burzy, např. dodávejte na burzu méně a část dejte přímo do české sítě a tím zlevníte cenu za kWh. Byla by to silná karta pro propagátory vše objímajícího evropanství. Ale když někdo k tomuto odstavci napíše, že jsem snílek a naivka, bude mít 1000% pravdu.

Ale opačně – není lepšího argumentu pro příznivce odchodu z EU. Kdybychom byli jen odběratelé, tak by to tolik „neřvalo“, ale my dodáváme lacino a draze nekupujeme, což je i pro naprostého laika důvod nevěřícného kroucení hlavou.

Chování té naší pětikolky inklinuje k tomu známému „Po nás potopa“. Při neustále se zvyšující inflaci je jen otázkou času, kdy půjdou lidé ve větším počtu do ulic. Nevím přesně, jak musí parlament respektovat výsledek celostátního referenda, ale určitě by bylo dobré znát názor občanů na některé zjevně strategické otázky dneška. Podotýkám, že nejsem hlásnou troubou SPD, i když některé jejich návrhy na referendum jsou mně blízké.

Za sebe: je již dosti známý výsledek sankcí vůči Rusku, tedy že jsou málo účinné a neodebírání surovin by dopadlo stejně, jak naznačují zvýšené dodávky do Číny. Vím, odebírat (a platit) strategické suroviny od agresora je s morálkou na štíru, ale čestně mrznout a poslat hospodářství do silného propadu na desítky let je příliš velká daň tomu „správnému“ postoji.

Samozřejmě je na místě intenzivně hledat nové zdroje surovin a tak dostat do popředí svobodnou volbu dodavatele. Stejně tak by české předsednictví v EU mělo být využito k diskusi na téma rovného podílu všech států, tedy i těch menších, na výhodách členství v EU. Zatím je zřejmé, že některé velké státy určují pravidla a těží z nich maximum, zatím co jiné jsou téměř v pozici kolonie.

Mám však zlé tušení, že světové, nebo spíše evropské mennu ve složení – válka na Ukrajině, další vlna covidu a do toho vnitřní nesoulad koaliční vlády s korupční „pomazánkou“, bude pro premiéra Fialu potažmo celé vlády příliš silný koktejl k úspěšnému zvládnutí českého předsednictví EU.