K tomuto článku mě vybudily „bohaté“ zprávy o tom, kdy a co se na Ukrajinu posílá, popřípadě kdo bude opravovat těžkou techniku, jaké rakety a od koho, ale hlavně kudy se to na ukrajinské bojiště cpe.  Nejen naše zbrojní dohlížitelka ministryně Jana Černochová měla hned k první dodávce zbraní veřejný komentář, ale dnes kdejaký pisálek „tlačí vagony nebo kamiony až na místo určení“. Reklama politiků bušících se v prsa je důležitější než výsledek. Kde jinde by měl působit dnes dost frekventovaný pojem „CENZURA“, než právě zde!

A v této souvislosti je s podivem, proč Rusko nekoná. Ne, že bych ho chtěl pobízet; té krve má na válečných rukou i tak přehršli, ale když se mu odněkud do „jezírka“ valí špína a dravé ryby, i naprostý amatér by přišel na to, že je potřeba tento přítok zastavit – přehradit. Při všech těch článcích a fotkách jak u nás, tak i na Slovensku z Čierné, bych se nedivil, kdyby se koleje dál na Východ staly nepoužitelné. 

Jistě, i bez toho zveřejňování informací o zbraních a jejich přepravě lze předpokládat, že má protistrana o tomto alespoň hrubý přehled, ale proč „dráždit hada bosou nohou“ a připomínat, že tady zaspal?! Jaký má účel hlásat do světa, že ty a ty raketové systémy a tanky jsou z Česka?

Do této mozaiky patří i politická turistika do Kyjeva, kterou z Česka zahájil sám předseda vlády p. Fiala. Podpora se dá vyjádřit i diplomatickou cestou a natřásání krovek může být i kontraproduktivní. Že Zelenskyj už diriguje celou EU a požaduje (a to hodně hlasitě) ty nejmodernější zbraně se slovníkem, jako by se už viděl u bran Moskvy, včetně vychloubání, že bojuje za celou Evropu – je jeho věc a představitelé evropských států včetně ČR by ho v teatrálnosti neměli napodobovat.

S chladnou hlavou lze odhadovat, že Ukrajina za současné situace nebude mít zájem o příměří a klid zbraní. Chce se mě hned dodat, „jen aby neprohloupili“. Vojenskou silou Rusko (Putina) k ústupkům nepřinutí.

Přestat se vzájemně zabíjet je priorita č.1 a pokud má mít EU ještě nějaký respektovaný kredit, musí přijít co nejdříve s návrhem na příměří a všemi prostředky ho prosazovat. Místo toho se jak u nás, tak i jinde, přetahují o přejmenování ulic, bourání soch a rušení čestných občanství – jako kdyby se tím měl ovlivnit výsledek II. světové a nebo dokonce současné válečné běsnění.