Aby tomu nasadil korunu, chlubí se, jak zajistil zdravotnické potřeby v Turecku a Indii. Tak lidská práva a Tibet mu kategoricky vadily, že (vedle tibetské vlajky, kterou vyvěšuje) musel poslat do autu smlouvu s Pekingem. O tibetské vlajce se už napsalo dost a spolubojovník do ní obalený na Hradním nám. Kalousek, by mohl vyprávět. Stačí dva údaje: vlajka je symbolem exilové tibetské vlády v Indii (ani Dalajláma se k ní moc nehlásí) a současně byla ve znaku ozbrojených povstalců (drábové na otroky při klášterech) při revoltě v r. 1959.

Pokud však Hřib vyměnil Čínu za Turecko, tak v oblasti lidských práv skočil do aktuální větší žumpy. Rovněž o Turecku se toho napsalo na kila a tak zásadovost pokrytce Hřiba uplatňovanou vůči Číně se mu v té žumpě fekálně rozmočila. Genocida Kurdů, fingovaný voj. převrat a desetitisíce zatčených (mnozí dodnes v žalářích) nebo minimálně vyhozených z práce (zvláště na novináře měl Erdogan pivku), dřívější obchod s ISIL (ropa), aktuálně zábor cizího území včetně ropných vrtů, průzkumné vrty v kyperských vodách, obecná podpora islamizace starého kontinentu – pověstný Erdoganův výrok: „Demokracie je vlak, který přiveze islám do Evropy“ a aby to urychlil, posílá muslimské bojovníky z Afghánistánu, Pákistánu a z Afriky k řeckým hranicím i s vybavením slzným plynem, profi nůžkami na drátěné zátarasy plus molotovy koktejly atd., atd.

Co dodat – diletantismus jak na obecní, tak i na státní úrovni. Méně Hřiba, méně Pirátů a mnozí si vydechnou. Je však pravdou, že příští volič to nebude mít jednoduché. Ale to už je na jiné téma.