Jak se má zachovat evropský politik, lhostejno z kterého státu a lhostejno na jakém postu, když jsou mu známy skutečnosti celého vývoje vedoucí ke vzniku islámského státu, když je zřejmý podíl USA na celém válečném stavu v dané oblasti? Jsou Spojené státy více bezpečnostní spojenec nebo více ekonomický soupeř? Kterou stranu mince upřednostnit? Je možné (nebo dokonce žádoucí) zůstat pokrytecky uprostřed? Posuďte sami:

• Oprávněný zásah proti Iráku při osvobozování zabraného Kuvajtu zůstal trestuhodně nedokončen při nepotrestání hlavního viníka Saddáma Husajna. Zisk – vojenské základny v SA a v Kuvajtu. Druhý zásah už byl bez mezinárodní podpory a navíc na základě klamavé zprávy od Britů. Výsledek? Rozvrácená země.
• Vojenská podpora sunitské syrské opozici včetně výcviku proti Asádovi. Výsledek? Značná část sunitských rebelů přešla i s výzbrojí pod tvořící se Islámský stát.
• Podpora Kurdských milicí v boji proti ISIL, ale současně podpora Turecka, které dlouhodobě Kurdy na svém i na cizím území genocidně likviduje. Žádný zvednutý prst proti této genocidě; bylo by to proti spojenci a členu NATO.
• A už vůbec ne zvednutý prst proti obchodování Turecka s ISIL: dodávky všeho možného za lacinou ropu. Výsměch: USA dodává Turecku zbraně, některé se ocitnou v rukou bojovníků ISIL a Američan pak v boji s džihádisty potýká se svou moderní výzbrojí.
• Další zvednutý prst by měl směřovat do Saudské Arábie. Rovněž americké dodávky zbraní (velké obchody – důvod, proč se mlčí?) se prostřednictvím SA podílejí na nelidských bojích v Jemenu. Madam Šojdrová loví sirotky kde všude, ale Jemen ji, s mnoha tisíci zabitých a osiřelých dětí, nezajímá. A přitom tam je jistě pomoc potřebnější. Její hlas včetně celého Bruselu by měl bít na poplach, ale to by bylo proti SA – příteli USA, no a s tím i proti USA jako takovým.
• Využití Kurdů pro své záměry a pak je opustit a vědomě je hodit do tlamy nenažraného Erdogana, který s tím současně zabírá cizí území. To je řevu kvůli Krymu, kde 80% ruská většina do Ruska chtěla, ale Kurdové určitě do Turecka nechtějí!

Atd. , atd.

Když se vrátím k úvodním řádkům, vyburcovala mně k napsání této úvahy zcela nepochopitelná výzva prezidenta Trumpa, aby si Evropa převzala 800 zadržených radikálů z ISIL. Vzhledem k výše popsanému – pokrytectví násobené licoměrností z takové výzvy čiší na sto honů!

Někdo by mohl namítnout, že se nás to až tak netýká, ale schengenská hranice je propustná (lze podotknout, že až příliš) a tak vydírání amerického prezidenta hrozbou v podobě propuštění zabijáků, které USA pomohli vytvořit, je i naše téma. Jestlipak se náš premiér, takto pozvaný do Bílého domu, o tom zmíní?!

Zmínil bych i téma příbuzné: text z „Vojenská strategie České republiky“ - Zásady použití ozbrojených sil čl.42. Vojenská obrana České republiky je založena na použití vlastních sil a prostředků a na bezpečnostních zárukách vyplývajících z členství v NATO a EU. Základem úspěšného působení České republiky v rámci operací NATO, EU či jiných koaličních nebo účelových uskupení je rozvoj vlastních vojenských schopností.

Těm, kdož se ohánějí naším členstvím v NATO jako 100% prvkem naší bezpečnosti je nutno připomenout, že forma pomoci jiným členům NATO je na individuálním rozhodnutí a může začínat u protestu na mezinárodní úrovni, sankcemi vůči agresorovi a až jako poslední se jeví pomoc vojenská. Zatím je u našeho vyzbrojování viditelná snaha být plně připraveni do zahraničních misí a důraz na obranu vlastního území chybí. Myslí, že by měly být posíleny prvky vnitřní bezpečnosti na poli zpravodajském, ale zvláště schopnost ochrany našich hranic. Situace v EU na Západ od nás není, co se týče bezpečnosti, ta nejlepší a při větších politických turbulencích může dojít k nežádoucímu pohybu osob do ČR.

Nehoruji pro okamžité vystoupení z NATO, ale diskuse na téma naší faktické bezpečnosti je na místě, zvláště když Trump, jen tak mezi řečí, vystoupení USA bez skrupulí zmíní. Nelze přehlédnout, že na mezinárodním poli je stále aktuální soupeření velmocí USA – Rusko a náš největší počin (stejně jako ostatních východních států) k nepřímému prosazování amerických zájmů byl samotný vstup do NATO a jeho přiblížení k ruským hranicím. Při nevyřčené skutečnosti, že USA = NATO a že NATO = USA zůstává naše vlastní bezpečnost poněkud stranou, neb naše členství v NATO se jeví spíše jako americko-strategické.

Proto si dovolím vyslovit v závěru poněkud hříšnou myšlenku: nebylo by až tak nesmyslné vytvořit na půdorysu V4 vojenský pakt, byť bezvýhradně v rámci NATO, ale se sofistikovaněji formulovanou vojenskou pomocí svým členům. Malým příkladem je naše pomoc Maďarsku se stavbou plotu v r. 2015 a to jak technikou, tak i následnou účastí při jeho ochraně. Takové uskupení by bylo směrem na Východ zcela v zákrytu s potřebami NATO, ale při zcela jasné islamizaci Západní Evropy a Erdoganových snech o hranici turecké říše u Vídně, by se zvýšil důraz na nedotknutelnost kteréhokoli státu V4 pod jakoukoli záminkou a ze všech světových stran. Pak by se vybavenost naší armády mohla zaměřit více na ochranu vlastního území, což by nebylo nikterak v rozporu s cíli NATO.

Utužení spolupráce států V4 by mohlo být drobnou odpovědí na náhlý a vůbec neprodiskutovaný akt smlouvy mezi Německem a Francií, která arogantně ční nad proklamovanou spoluprací všech států EU bez rozdílu. Více rychlostní stav uvnitř EU existoval a existuje a smlouva uzavřená v Cáchách to jen potvrzuje. Česká montovna a kolonie by mohla o tom vyprávět.