Celé řízení jsem provázel veřejnými komentáři. Můj výsledný názor lze shrnout do tvrzení, že únos bez únosců je nesmysl. Pavel Buráň tedy podle mého názoru vyvolal trestní stíhání nevinných lidí, jimž způsobil mnoho útrap. Kromě obžalovaných přivodil utrpení i údajným únoscům, které soud 1. stupně zprostil obžaloby dříve než Novotné, a to hned pravomocně (se souhlasem, či dokonce na návrh žalobce).
Díky nespokojenosti se zprošťujícím rozhodnutím odvolacího soudu a nadbytku peněz Pavla Buráně pro Novotné případ neskončil. Údajný poškozený již od poloviny roku 2022 začal organizovat mediální aktivity za účelem šíření názoru, že jejich zproštění je neoprávněné. Veřejnost má uvěřit, že navzdory pravomocnému zproštění obžaloby jsou sprostými zločinci.
Jako publicista na volné noze (kdysi označený za drzého grafomana pány Kubíčkem a Doležalem) jsem se k počínání Pavla Buráně a jím najímaných novinářů vyjadřoval odmítavě. Občas mi to opláceli. Např. v knize Zločiny beze zbraní 2c mi zanechali vzkaz, že si mám nastudovat spis, a přijít se pak omluvit Pavlu Buráňovi i jim. Zmátli i mého bývalého blízkého přítele Johna Boka, který během dlouholeté spolupráce zná můj způsob práce a měl by vědět, že bych se nedal od zločinců koupit. Na rozdíl od Buráňových nohsledů jsem ale spis skutečně nastudoval, a navíc mám nad nimi převahu získáním poznatků ze sledování dění v soudní síni. Ve skutečnosti jejich neznalost případu přechází u některých až do trapnosti, ba vyvolává pochybnosti o způsobilosti pochopit, o co se jedná.
Jste pro zvýšení a rozšíření poplatků za Českou televizi a Český rozhlas?Anketa
Dělám si naději, že po posledním pro-buráňovském článku (ZDE) a mé okamžité odpovědi (ZDE) by přestřelka mezi páně Buráňovými přisluhovači a mnou mohla skončit. Nedává totiž smysl. Zproštění Novotných je nezpochybnitelné, Pavel Buráň nemá právní nástroje pro jeho zvrácení. A Novotné již jeho blábolení nezajímá. Naděje, že soudce v občanskoprávním procesu o vymožení stamilionové pohledávky Jaroslava Novotného je hlupák, který se nechá dojmout opakovaným vyprávěním o únosu bez únosců, je nulová.
Na pomyslný závěr ale chci říci, že v jednom ohledu názor Pavla Buráně sdílím. Je zjevné, že jej pobouřilo, že v odvolacím řízení zůstal stranou. Nesměl se sám odvolat a odvolací soud neprojevil zájem o jeho výslech. Částečně odvolacímu senátu křivdil, předseda senátu Vladislav Šlapák přečetl dopis, který mu Pavel Buráň poslal. Obsahově měl podobu odvolání a soudce se s jeho argumentací řádně vypořádal. Udělal tedy pro Pavla Buráně více, než musel. Také oba státní zástupci, kteří se zproštěním nesouhlasili, udělali pro jeho právo vše, co bylo v jejich silách. Nespokojenec v tomto případě projevil neznalost práva, podle zákona poškozený nemá právo odvolat se proti zprošťujícímu rozsudku.
Zbavení poškozených práva na odvolání proti zprošťujícímu rozsudku považuji za křivdu na nich, spáchanou státem. Vyjadřuje názor zákonodárce, že je dostačující obhajoba práv poškozených zachováním práva žalobce na odvolání. Nepočítá s „lidským činitelem“, tedy s možností, že odborná zdatnost intervenujícího státního zástupce může být v daném případě nedostatečná a kvůli selhání státního zástupce se poškozenému nedostane spravedlnosti. Odvolání poškozeného by mohlo kompenzovat nedostatečnost výkonu státního zástupce.
Jsem si vědom, že můj názor je osamělý. Legislativu tvoří odborníci „od zeleného stolu“, řídíce se ohledy na „profesní pohodlí“ vykonavatelů spravedlnosti či „efektivity řízení“.
Pohled občana, drceného v soukolí justičního stroje, může být úplně jiný, ale na jeho názor se nebude ohlížet vůbec nikdo.
Takto vznikají i jiné právní úpravy, s nimiž nesouhlasím a jsem se svými názory osamělý. Nemohu např. souhlasit s dekriminalizací neplacení výživného. Divím se, že se Pavel Blažek nebál přijít s tímto návrhem do Sněmovny, v které působí několik desítek žen. Ty jsou ale „zazobané“ a asi nikdy neviděly hladovějící dítě, takže jim tato nehoráznost nevadí. Nadřazení potřeby snížení početnosti vězeňské populace nad povinnost státu starat se o blaho bezbranných dětí, v době, kdy národ vymírá, protože se rodí málo dětí, je nemravné. V době, kdy se přijímají administrativní opatření k zabezpečení rovnoprávnosti žen s muži, obhajoba nadřazenosti mužů nad ženami dekriminalizací neplacení výživného je nepřístojná. Neplacení výživného má být trestné pouze v případě, že dostalo dítě do stavu nouze. Pokud se dítě neplatiče nedostane do stavu nouze, je to zpravidla zásluhou matek, které vyvážily svým úsilím selhání otce. Blažkovo opatření porušuje rovnost rodičovské odpovědnosti otců a matek.
Projednání trestního řádu by mohlo být příležitostí k napravení zásahu proti právům zájmových organizací občanů v řízení o podmíněné propuštění. Až do konce roku 2021 měly právo přímo navrhnout podmíněné propuštění odsouzeného, kterým se zabývaly. Je příznačné, že o ně přišly právní úpravou, prosazenou ministryní Marií Benešovou, svázanou myšlenkovými pochody bývalé prokurátorky. Občanským iniciativám zůstalo zachováno právo nabídnout soudu převzetí společenské záruky za dovršení polepšení žadatele v případě jeho propuštění. Mezi procesním postavením navrhovatele podmíněného propuštění a nositele nabídky převzetí společenské záruky jsou citelné rozdíly, snižující důstojnost a efektivitu řízení (ZDE). Nevím, zda z legislativců, kteří zrušení práva zájmových organizací vymysleli, a z poslanců, kteří je bez odporu přijali, aspoň někdo se řízení o podmíněné propuštění zúčastnil jako aktivní činitel.
Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Zrušením trestních senátů na okresní úrovni stát ušetří pár milionů ročně, které na druhé straně rozhází za zbytečnosti. Již k němu došlo, takže je skoro zbytečné se tím zabývat. Na skutečnosti, že se možná několika desítkám obžalovaným díky této úspoře nedostane spravedlnosti, nelze nic změnit (ZDE).
V souhrnu soudím, že poslanci by měli být ostražití, když se jim nabízejí úpravy zákonů, nesené „technokratickými“ přístupy s cílem dosáhnout výhody úspor čehokoli: prostoru ve věznicích, peněz či délky řízení. O zásadě „za vším je třeba vidět člověka“ se dnes již raději ani nemluví, zatímco kdysi se o ní aspoň mluvilo, ačkoli v praxi se jí státní moc neřídila.
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
