21 – to sedlo, „oko bere“; je zřejmé, že hnutí ANO bude brát bank. Je jen otázkou, jak bude velký a co si za něj „pořídí“.

7 – „šťastná“ sedmička mohla Starostům a nezávislým přinést chvilkovou radost, ale voliči se jistě nebudou rozhodovat podle povahy čísla, ale podle, dnes zastírané, vítací politiky a dle povrchních a vulgárních útoků na hlavu státu. Rovněž jejich nabubřelost a nepřijetí účasti na kandidátce KDU-ČSL jim bude v jejich sólo jízdě osudná.

20 – Žádné, sebelepší číslo nepomůže největším vítačům muslimských migrantů s hrobařem TOP 09 v čele. Bezbřehá vstřícnost pana knížete, schovávaná za pseudo-humanitní důvody a se řvounem Kalouskem v popředí, který mává kde čím včetně lidských práv, se kterými jsou však ti, které chtějí topkaři vítat, na štíru. Ale na štíru jsou s nimi i již „zabydlení“ muslimové, zvláště ti v separovaných komunitách. Chemikova podpora exilové tibetské vlády v Indii jen dokresluje šikmou plochu, tedy směr, kam povedená dvojička stranu stahuje.

24 –  KDU-ČSL je strategickým podporovatelem církevních restitucí a současně je velkým bráchou  „neočistěným“ sudetským Němcům a jejich nárokům na majetek (odebraný po odsunu). Rovněž má ve svých řadách i ministra, Daniela Hermana, který umí jít otevřeně proti oficiální zahraniční politice vlády; no prostě „geroj“. Má sice ve vedení bodrého pana Bělobrádka, ale i ten si umí zadat; jeho zdechliny nebo scíplotiny nebyly zrovna košer.

4 – ČSSD. Ve výčtu těch koaličních nesmí chybět ta vedoucí se slabým Sobotkou v čele. Jejich předvolební program antibabiš se minul účinkem a Sobotkova demise nedemise, neodvolání (mučedník Babiš) a pak odvolání s ústavní výhružkou jen způsobila propad preferencí a předvolební částečné přepřahání. Jestliže 3 roky s někým pochvalně spolupracuji a pak na něm začnu hledat jen to špatné, to nesvědčí o stálosti názoru, zvláště, když nalezené „vši“ nejsou nijak přesvědčivé. I poslední žonglování s výroky pro Brusel a na druhé straně překvapivý protiislámský a protimigrantský pokřik je jen z pokladnice pokrytectví, když v uplynulých létech byli ti, kteří to říkali argumentačně podloženě, jen islámofobové a populisti a najednou premiér říká totéž. V neposlední řadě velký slib před minulými volbami o zásadním omezení církevních restitucí, který přilákal řadu nerozhodnutých voličů, je velký dluh, se kterým ČSSD končí své vládnutí.

13 – BPi – obrana domova; další velmi frekventované číslo, které bylo tomuto uskupení nejspíše přiděleno multikulturními sluníčkáři spolu s migranty-muslimy. Za z větší části odmítaným číslem jsou ti, kteří již dlouho varují, odmítají islám v ČR jako takový a požadují v této oblasti důsledné dodržování zákonů. Na odmítání od těch, kteří nesou za bezpečnost v zemi politickou, ale i faktickou odpovědnost, jsou zvyklí. Morální podporou v jejich snažení je výsledek z průzkumu, kdy více než 80% občanů s jejich základními tezemi souhlasí. Bude-li tento souhlas zhodnocen u volebních uren, znamenalo by to, že stále se zhoršující bezpečnostní situace nebude bagatelizována a zdejším muslimům budou položeny existenční otázky. Jejich přímost jistě zazní bohulibě ve V4 a i do celé Evropy. V opačném případě se nám zjeví staronová politika ani ryba ani rak s pokryteckou skoro omluvou, že chceme být v rámci EU v jejím „tvrdém jádru“. Výsledkem však bude naše pozice nejslabšího článku v tolik potřebné jednotě V4.

V tvrdém jádru nikdy nebudeme, neb již z let před vstupem do EU a po něm zvláště, začal proces, jak z nás udělat kolonii a montovnu. Velmi tomu napomohlo prodávání strategických podniků do cizích rukou, které mají dnes na triku naše nízké mzdy. Rovněž stále otevřenější tendence k oslabování národních států je proti přirozeným celkům a velmi nebezpečné. Pokud to „tvrdé jádro“ nepřepřáhne úchylné , unavené a možná zkorumpované herky, ke změně směřování EU nedojde a pro nás, ale nejlépe pro celou V4, bude na stole opuštění tohoto sebevražedného spolku. V BPi-obrana domova jsou lidé s rozhledem a znají námitky k tomuto kroku a právě proto jsou na takovou situaci připraveni. Samozřejmě bude na prvním místě řešen zahraniční obchod, ale také potravinová soběstačnost, která je (možná záměrně) stále více vzdálenější, ale k samostatnému a nezávislému rozhodování nezbytná. Nebudou to případně lehké časy, ale je-li bezpečnost občanů a zachování demokratických principů prioritní, nebude jiné cesty.

Miroslav Kulhavý