Vedle vlastního názoru na jeho tvorbu, podpořeného svou přiměřenou zkušeností se zpěvem, jsou pro celkový pohled na jeho bytí a aktivity, důležitá vyjádření lidí z jeho okolí: kolegů z branže, lidí od techniky, skladatelů a textařů, ale i některých, kterým minulý režim ublížil. Důležité je slovíčko NĚKTERÝCH. Neměla by rovněž uniknout zmínka v Havlových Rozhovorech, že když Charta 77 potřebovala a obrátila se na Gotta, vždy pomohl. Rovněž se nově objevují vyjádření, kde všude Gott vypomohl, co sponzoroval; je pro něj příznačné, že o publicitu moc nestál, ale na výsledek, jak byl dar použit, byl zvědavý, jsa občas zklamaný.

Z TĚCH, kteří si otřeli svá nevymáchaná ústa o Karla Gotta – tradičně hnusný Rejžek, nula Kostlán se chtěl jen romsky zviditelnit, na rozdíl od řadového občana „mediálně málo gramotný“ Just, s hubou plnou hysterie na konto loučících se občanů Honzák, ze své restituční bavlnky závidící a vyskakující Schwarzenberg, J.Janda, který na odhaleném penisu vybudoval kariéru a když on reprezentuje „Evropské hodnoty“, je to s EU hodně špatné a našlo by se ještě pár dalších pokrytců, toužících po mediálním zájmu – Z TĚCH (výše) vynikli tři, kteří se v pošpinění památky na výjimečného skutečně národního umělce předháněli: Halík, Knížák, Hutka.

HALÍK - je kapitola sama pro sebe a jeho životopisný profil byl dostatečně kritizován: dizertace poplatná tehdejšímu režimu (ač mohl zvolit jiné téma), doktorát z normalizačního r. 1972, popření víry, volné výjezdy ne Západ, zaměstnán na ministerstvu – tento člověk se hlásí k disentu, ve kterém si staví svůj falešný obětní oltář. A takový pokrytec má tu odvahu mluvit o Gottovi jako o „hvězdě normalizačního zábavního průmyslu“. M.j. do jeho záměrně špinícího hodnocení se asi nevešlo 30 let po 89., kdy Karel Gott neztratil nic ze své popularity, podpořené tvrdou, až puntičkářskou prací s prohlubováním svých pozitivně lidských vlastností. No co, kněz Halík se vyzpovídá, dá pár zdrávasů a bude očištěn.

KNÍŽÁK -, jehož rádobyumělecká tvorba je sama osobě značně kontroverzní a jehož hlasový projev se nedá nazvat zpěvem, se už v r.2008 lacině zviditelnil prohlášením, že Gott už nemá hlas a měl by přestat zpívat. Tři školy načal a žádnou nedokončil, vymodlený odjezd do USA a po té prohlášení, že Američani jeho umění nedorostli, návrat domů jako spráskaný pes a spoleh na polovičku, že ho nenechá umřít hlady. Pak se zapletl mezi máničky, dělal bordel a teď se chlubí, že byl 300x zatčen.

Jakým záhadným způsobem se dostal do funkcí je stálým otazníkem. Tak vehementně se hlásil k disentu, až mu to uvěřili. NG po jeho ředitelování sčítala škody v chybějících exponátech a jeho nákupy jsou rovněž diskutabilní. Ale pojďme k citacím:

„Karel Gott byl pro část společnosti (dovolím si tvrdit, že většinou pro tu méně vzdělanou a nemyslím to jako urážku) dobrým bavičem. Za to mu dík i když dostával slušně zaplaceno.“
Pan Knížák má k dispozici statistiku, kolik měl Gott fandů od střední školy výše – záměrný lhář. A finanční závistivec.

„Nebylo mu cizí sklouznout do kýče či kolaborovat s režimem.“

Kýč je u Knížákových mazanin velká pochvala a apolitičnost není kolaborace; i tak byl Gott u Stb negativně zapsán.

„Česká televize v hlavních zprávách věnovala půl hodiny trapnému, upovídanému, neprofesionálně slepenému pořadu o zemřelém, kterým jen rozdmychává společenskou hysterii. To se nestalo ani když zemřel Václav Havel.“

Hysterii měli v hubě i další kritici, ale ať už na Bertramce, nebo ve frontě na Žofín a ani na Hradě žádná nebyla nevidět! Knížáku, slovník naučný a studujte, co to je hysterie. A ten dovětek ve srovnání pohřbu Gotta s Havlem je pro Havla spíše medvědí službou.

„Stačí jí (většině společnosti) K. Gott a jeho cukerinový kýč a je jí jedno, že tento „velikán české kultury“ přijal národního umělce od Gustava Husáka, organizoval Antichartu a dělal všechno, aby vyhovoval minulému režimu. Ten mu za to poskytoval výhody, které jiní neměli.“

Kolik národních umělců titul nepřijalo a nebo kolik jich titul alespoň po 89. vrátilo? A když někdo skutečně národním umělcem je, tak jako Karel Gott, je hloupé titul vracet. Vy, Knížáku, národním nikdy nebudete, snad jen kdyby zapracoval spolek kočičí tlapky.

I vyložené lži nejsou Knížákovi cizí – Gott Antichartu neorganizoval, jen přečetl připravený text. Určité výhody si vydobyl svým umem a věhlasem v zahraničí, že až z Moskvy musel přijít pokyn Husákovi, ať nechá Gotta na pokoji.

Knížákovo usilovné snažení ponížit celoživotní Gottovo konání na kýč, tentokrát cukerinový, je jen snaha pozvednout to své dílo ze dna žumpy alespoň na hladinu. A že k tomu použil i urážku značné části populace jasně ukazuje na jeho malost a zřejmý nedostatek pokladů pro své ubohé závěry.

HUTKA – je snad nehnusnější hnojometač na hlavu Gotta, jakého kdy Země nosila a smrad, který všude za sebou zanechává, je z jeho sebechvály. Srovnávat svůj talent, prezentovaný odříkanými častuškami, s tvůrčím dílem Gotta, bude jako výrok soutěžit o nejlepší vtip století. Proč se ten bolestínek baví jen o době před 89? Vždyť on, bouřlivě přivítán na Letné, měl vytvořenou magistrálu, po které mohl umělecky kráčet jako král. Co vytvořil za uplynulých svobodných 30 let? Ale co může vykonat druhotřídní (a to jsem Hutkovi hodně přidal) sportovec, který dostal divokou kartu na všechny disciplíny na olympiádu, když toho moc neumí?!!!

Když si připomeneme některý Hutkových blábolů: „ Karel Gott se stal slavným „z rozhodnutí strany a vlády“ – to strana a vláda rozhodovala o Gottově úspěchu v NSR a dalších záp. zemích? Také dal přirovnání, že někdo na cestu k úspěchu dostal koně a jiný šel po kamení pěšky. Hutka dostal v 89. nejen koně, ale celé spřežení, takže bude asi hodně důležité, kdo je kočí, když on, s tím spřežením, dojel tak akorát do první hospody.

Shrnuto, podtrženo: je příznačné, že k podlé kritice osoby Karla Gotta se uchylují převážně lidé, kteří na své životní dráze více či méně neuspěli a nebo zdaleka nedocílili takového věhlasu a takových výsledků jako z 99% neprávem kritizovaný Gott. Mnohdy z těchto ubožáků teče koncentrovaná závist; někteří si tím léčí své soukromé bolístky, ale těch není moc.

Díky Karle, že jsi nám ty všiváky pomohl odhalit. I z toho je patrné, že jsi stále s námi a určitě ve svých písních s námi budeš nadále.