Zřejmě jen člověk, který by se právě vrátil z Marsu, by považoval výsledek senátních voleb za potvrzení spokojenosti občanů se současnou vládou. Přesto je tak mnohými interpretován. Pokusím se tedy o jiný pohled.
Větší část občanů, která dorazila k volbám (dvakrát podtrhuji), volila pokračování současné politiky, neboť ji pokládají za správnou a pro sebe výhodnou. Volili též ostřílené senátní matadory, se kterými mají dobrou zkušenost, že vedle zákonodárné činnosti, která by měla být jejich jedinou náplní práce, dokáží svými kontakty též uloupnout něco navíc do rozpočtu svého volebního okrsku či města.
Menší část občanů, která dorazila k volbám (opět dvakrát podtrhuji), volila proti kandidátům současné vlády v různých seskupeních nebo nezávislé kandidáty.
Drtivá část občanů s volebním právem, neuvěřitelných 80,66%, zůstala při 2. kole senátních voleb doma.
Stálo by za seriózní průzkum zjistit, co je k tomu vedlo, zda spokojenost se současným stavem státu nebo politická apatie vycházející z přesvědčení, že stejně jejich hlas nic nezmůže, neboť ať vládne Petr nebo Pavel, jejich život to nezmění či nějaké jiné motivy.
Navíc se nenašel nikdo, kdo by jistě nemalou část nespokojených občanů reprezentoval lépe a vhodněji, než Andrej Babiš nebo Tomio Okamura.
(Mimochodem, pokud chtěl Andrej Babiš učinit ze senátních voleb skutečně referendum o vládě, měl sám osobně kandidovat proti Vystrčilovi, se všemi riziky, které by to přinášelo.)
Probruselská, proamerická a proukrajinská politika bude tedy nadále pokračovat, a to se všemi pozitivními a negativními důsledky, a to až do doby, kdy nespokojení lidé místo toho, aby se zvedli a šli k urnám, povstanou a vyjdou ve velkém do ulic. Dramatické rozdělení národa, který nenachází společného jmenovatele, se nadále prohloubilo.
Je také nejvyšší čas změnit volební zákon, který umožňuje zvolit předsedou senátu, tedy druhého nejvyššího ústavního činitele, senátora, jehož zvolilo 23.273 oprávněných voličů, tedy 0,36%, a který bude zvolen částí senátorů, kterou dohromady zvolil též jen zlomek zlomek oprávněných voličů.

Nálepkování senátorů, kteří nejsou vládě a spřízněným mediím po chuti, právě započalo:
„Její úspěch je pro mě velkým otazníkem a vykřičníkem, protože mě děsí to, že zvítězila paní, která se nezdráhá stát na pódiu se stejnými lidmi, kteří se nezdráhají říkat, že bychom měli vystoupit z EU, z NATO a že bychom měli jít prosit o plyn pana Putina. Toto mě děsí, protože já si myslím, že Putin bude jednou prohlášen válečným zločincem. Já jsem o tom osobně přesvědčená,“ zdůraznila neúspěšná protikandidátka Jany Zwyrtekové Hamplové Šárka Jelínková v televizní rozpravě, kam prvně jmenovaná nebyla pozvána.
Bývalý senátor Václav Hampl před její volbou varoval: „Moje nejvíc hořké zklamání těchto voleb – o 230 hlasů vyautovaná skvělá ženská a senátorka Šárka Jelínková. A to ve prospěch nestydaté dezinformátorky (příjmení Hampl/ová bohužel není zárukou skvělosti).“
Daniela Kovářová se stala senátorkou. Sexuální obtěžování považuje za přirozenou věc a chce bojovat za „normální svět“.

Připojení Donbasu k Rusku, jakkoli zpochybňované, ukrajinská protiofenziva na jihu, další balík finanční a vojenské pomoci USA Ukrajině a další protiruské sankce bohužel způsobují jedno jediné: stále více a více mizí prostor pro vyjednávání o příměří a bezpečnostních zárukách pro obě strany, na druhé straně se pak rychle zvětšuje prostor pro eskalaci konfliktu a jeho nepříznivé dopady na zbytek světa.
Zdá se, že USA se definitivně rozhodly, že prostřednictvím Ukrajiny porazí Rusko s následnou změnou politické reprezentace v Moskvě, což jim otevře cestu k nezměrnému přírodnímu bohatství. Rusko pak s vědomím výše napsaného, je odhodláno neprohrát, připojit Donbas „navždy“ k Rusku a spoléhat na to, že tvrdé dopady na světovou ekonomiku a rozmach Číny nakonec vyústí v konec americké hegemonie a v multilaterální svět.
Pro nás z toho plyne jedno jediné: lépe už bohužel bylo.

Dopady energetické krize vyvolané válkou na Ukrajině by mohla Evropě pomoci zmírnit Čína. Ta se rozhodla uvolnit k vývozu obrovské zásoby nafty, která se běžně používá i jako topné palivo. Rafinériím povolila do konce roku vyvézt až 15 milionů tun ropných produktů.
Ideologické spojenectví mezi Čínou a Ruskem je zřejmě křehčí, než se mohlo v posledních měsících zdát. Peking sice dává Moskvě za pravdu v rétorických výpadech proti Západu, když ale přijde na lámání chleba, obchod a peníze evidentně vždy dostanou přednost.
Tolik zpráva televize Nova. Zvláště poslední odstavec je půvabný, když jej dáte do souvislosti s jinými zprávami, například:
Čína, která byla již před válkou největším odběratelem ruské ropy, dnes odebírá trojnásobek. (idnes.cz)
Summit Evropské unie v noci našel shodu na embargu, které se bezprostředně dotkne více než dvou třetin dovozu ruské ropy. (ČTK)
Summa summarum: namísto toxiské ruské ropy budeme nakupovat dráž čisté ropné produkty dodávané Čínou.

Mítink Mezinárodní lyžařské federace (FIS) v Curychu rychle nabral poměrně skandální průběh. Zástupci Norska, zřejmě nejsilnější lyžařské velmoci, byli na místě šokováni přítomností delegátů z Ruska a Běloruska. Norové odmítli sedět se zástupci států vedoucích zločinnou válku proti Ukrajině u jednoho stolu a odcestovali domů.
Bez komentáře.

Global Times:
Pro Evropu je absolutní tragedií, že ve vztahu k Rusku její závislost na Washingtonu došla tak daleko, že tancuje, jak USA pískají. Eurounijní státy krok za krokem eskalovaly svoje protiruské sankce, až jimi nakonec trpí Rusko i EU, ovšem požadavky USA byly splněny.
Evropská strategická autonomie a kontrola nad ekonomikou byla silně postižena rusko - ukrajinským konfliktem a americkou manipulací. Evropa, ztrativší strategickou autonomii, upadla do zmatků, které vedou k jisté iracionalitě. Sankce, nařízené eurounijními úředníky totiž poškozují Evropu také tím, že byznys v očekávání zhoršující se krize opouští kontinent.
Když vypukl konflikt mezi Moskvou a Kyjevem, mnozí byli přesvědčeni, že jde o
konflikt Američanů s Rusy, ale realita ukazuje, že se mýlili: Evropa je též obětí Washingtonu.
Evropské problémy nutí k zamyšlení mnoho zemí ve světě, a to obzvláště americké spojence v asijsko - pacifické oblasti. Když budou slepě pomáhat USA udržet světovou dominanci, kdo na tom nakonec vydělá? Tyto země vidí, že zatímco evropská ekonomika se propadá do recese, Washington z toho jen tyje.