Lidovci (jak typické!) na jedné straně chtějí odvolat Okamuru z vedení sněmovny kvůli vyjádření k cikánskému táboru v Letech, přitom Babišova nedávná slova pronesená na Šluknovsku „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup, a byl tam“ jim jaksi nevadí.

***

Shrnutí včerejší facebookové diskuse pod mým textem k plánovanému památníku v Letech, který zněl:
Ale na spor, zda na tom místě postavit za stamiliony památník či nikoliv přece existuje jednoduché řešení: kdo souhlasí s památníkem, dostane domů složenku na mimořádnou daň (pod daňovými sankcemi) na stavbu památníku, kupříkladu na 1000. - Kč. A bude ji dostávat opakovaně, až se patřičná suma vybere. Plátci daně budou spokojeni, neboť chtěli přece památník a jistě jej rádi zaplatí a neplátci též, neboť ho nechtěli a nevidí tedy důvod, proč ho ze svých daní platit. Lze aplikovat na mnoho dalších veřejných projektů, které jsou zbytné.
Nepočítám-li nadávky a osočování diskutujících mezi sebou, pak
16 diskutujících se namísto jakýchkoliv argumentů k textu pustilo do urážek a vyhrožování
4 diskutující diskutovali mimo téma
2 diskutovali k věci (jeden souhlasně, druhý nesouhlasně)
1 diskutující pak napsal shrnující komentář v podstatě za mne: Člověk, který neuznává formu uctění památku, kterou zde přítomní diskutéři považují za nejvhodnější, je urážen, nemluvě o výhrůžkách násilím. Zatímco utrácení peněz cizích lidí je a priori obecně v pořádku.
Dodávám jen: Není nejvyšší čas zavést opět na základních školách opět výuku trivia rétorika, gramatika, dialektika?
(Výraz "dialektika" znamenal původně umění rozhovoru či diskuse, kde se střídají tvrzení a námitky, podepřené racionálními argumenty. Cílem takového rozhovoru je přiblížit se pravému poznání tím, že účastníci si navzájem vyvracejí nesprávná, neobhajitelná mínění. „Umění“ spočívá v tom, že každý účastník musí správně pochopit smysl tvrzení a odpovídat na ně v souladu s pravidly logiky.)

***

Pokud nadáváte na současnou politickou scénu a glorifikujete první republiku a prezidenta Masaryka, pak si rozhodně přečtěte článek Causa Oldra Sedlmayerová v posledním Reflexu.
Vybírám jen namátkou:
„Masaryk byl vášnivý publicista, jako prezident uveřejnil pod různými šiframi více než stovku článků, v nichž se většinou zastává sám sebe. V psaní mu pomáhali úředníci jeho kanceláře, uveřejnění ve významných periodikách pak zajistili spřátelení n šéfredaktoři, jako například Ferdinand Peroutka.“
„Oldra také bezostyšně využívala vliv, který na Masaryka měla. Tehdy šlo většinou o věci veřejného zájmu, jako třeba získání licence na provozování biografu pro místní organizaci Sokola, nebo drobné výhody pro její známé. Když šel Oldřin manžel do důchodu a hrozilo, že přijdou o služební byt na tetčickém nádraží, žádala opět Masaryka, aby zasáhl.“
Protože disponovala velmi kompromitujícími dopisy s explicitními popisy jejich sexuálních styků, a pověděl jí též o svém „životním tajemství“ (zřejmě šlo o jeho skutečný původ), vydírala později prezidenta Beneše, takže jí zaplatili advokáti na jeho příkaz stovky tisíc korun, čímž se zbavila dluhů v celkové výši téměř milion korun (přestože dostávala od Masaryka dlouhou dobu velmi štědrou apanáž).