Ne, že bychom neměli vznik samostatného státu oslavovat, to určitě ano, ale to, co tady dnes máme, není opravdová – skutečná demokracie, tedy vláda lidu, kterou naši lidé v roce 1918, ale i v roce 1989 chtěli, ale je to pouhá státní byrokracie, která dnes jde doslova proti vlastnímu lidu a je zcela jedno, pod jakými hesly. Takže – opravdu není co oslavovat, ba naopak!

Každý člověk, který zná dobře naše dějiny, je jistě hrdý na to, že jsme si před 94. lety vybudovali samostatný Československý stát a vymanili se z područí Rakousko-Uherského mocnářství. Byl to tehdy ovšem Československý stát, tedy stát Čechů a Slováků, nikoliv dnešní, rozdělený a okleštěný stát Český, s jehož rozdělením naši občané nikdy nesouhlasili a prosadili si ho sami a svévolně (bez řádného referenda) politici a zřejmě jen proto, aby získali dvojnásobné počty vládních a dalších vysokých státních funkcí pro sebe sama. Jistě i jim bylo tehdy známo, že právě v jednotě je síla, že chytré státy se – aby byly ještě silnější a konkurenceschopnější – vždy spojují, nikoliv rozdělují. Už se to ale stalo a dějiny to jednou určitě objektivně (nikoliv lživě a překrouceně jako dnes) zhodnotí, ale jistě - ani toto není na věčné časy, což jsme zde již v minulosti zažili a ani přes veškeré proklamace to aktérům stejně nevyšlo.

Když takřka denně vidím aroganci a nadutost některých vládních politiků, často přemýšlím o tom, zda si někdo z tzv. současné „politické reprezentace“, jak se rádi současní potentáti tohoto podivného režimu nazývají, že v roce 1989 jsme sice zřejmě neměli svobodu v tomto jejich „majetnickém“ pojetí a každý si opravdu nemohl jen tak cestovat kam by se mu zachtělo (a ne, že by mi to v mladém věku dost nevadilo), ale většina obyvatel tady byla spokojená, neboť všichni, kdo chtěli pracovat, měli práci, všichni za ni dostali včas zaplaceno a mohli docela slušně žít. Pro mladé rodiny existovala řada různých zvýhodnění, od novomanželských půjček, přes podstatné slevy na daních, všem matkám, bez rozdílu, bylo vypláceno porodné, byla placená mateřská dovolená, byl dostatek jeslí, školek i škol, jejichž kvalita byla vyšší než leckde v zahraničí, vysoké školy produkovaly absolventy, jejichž úroveň byla na světové úrovni, nebyli tady žebráci ani bezdomovci, neoperovaly tady žádné mafie a člověk se mohl procházet i večer po ulicích našich měst či dokonce v parku bez obav, že ho tam někdo, pro pár desetikorun, zabije.

Byla tady každoročně vyrovnaná platební bilance, fabriky vyráběly zboží nejen pro domácí trh, ale i na export do zahraničí (na „Východ“, na „Západ“ i do rozvojových zemí), měli jsme špičkovou domácí výrobu křišťálového skla, porcelánu s tradicí, řadu textilek a konfekčních závodů, vynikající zbrojní výrobu (od zbraní loveckých a obranných, přes vojenské pěchotní zbraně až po kanóny a těžká obrněná vozidla a další bojovou techniku), měli jsme slušnou výrobu cenově přijatelných motocyklů (JAWA a ČZ), moderní výrobu osobních automobilů (ŠKODA), které byly na tehdejší dobu srovnatelné s řadou zahraničních značek, měli jsme světovou výrobu nákladních automobilů (TATRA), které byly ve světě skutečně jedny z nejžádanějších, traktorů (ZETOR), ale i vynikající výrobu v oborech těžkého i přesného strojírenstvím, zejm. hutě, železárny, válcovny plechů, hliníkárny, vyráběli jsme žádané energovlaky, vodní turbíny, cukrovary, železniční vagony, lodě i letadla a další.

V každém okresním městě řádně fungoval celý systém státních orgánů, který byl vzájemně provázán, počínaje Okresním národním výborem, policií, prokuraturou i soudem. V každém okresním městě bylo několik řádně fungujících základních i středních škol, okresní nemocnice, řada sportovišť, fotbalových hřišť, tenisových kurtů, zimní stadion, plavecký stadion, několik fungujících kin, divadlo, kulturní společenský dům, řada plně funkčních hotelů a restaurací. Téměř v každé vesnici bylo fungující Jednotné zemědělské družstvo či Státní statek, které produkovaly obiloviny, zeleninu, krmivo, jateční i chovný skot a další produkty výživy obyvatelstva, fungovaly mlékárny, pivovary, cukrovary, lesní výroba a další oblasti důležité pro život našich obyvatel. Zdravotnictví bylo zcela bezplatné a lidé dostávali byty ze státní výstavby na základě pořadníků zcela zdarma a družstevní byty pak za symbolických 20 tisíc korun a pár desítek hodin brigád. To jsou naprosto nepopiratelná fakta, která nemůže zvrátit ani několik přihlouplých a silně tendenčně koncipovaných pořadů vysílaných, bohužel, i v České televizi, kde je bývalý režim špiněn a zesměšňován hlupáky, kterým v roce 1989 nebylo ani 5 let a kteří se chovají hůře než političtí komentátoři z let normalizace (1972 a násl).

A co zde máme dnes, vážení? Zdevastovanou a vytunelovanou zemi, kde nefunguje takřka nic, neboť tento „pseudodemokratický“ režim - pod záminkou jaké-si pofiderní svobody - všechno to, co zde bylo pečlivě vybudováno již od vzniku Československého státu a perfektně fungovalo až do roku 1989, zničil. Z ředitelů státních fabrik se pod záštitou představitelů nového státu náhle stali podnikatelé, kteří pod záminkou, že není či nebude odbyt, omezili výrobu, propustili dělníky a techniky, rozprodali strojní vybavení, popř. ji ještě, za směšně nízký odhad, převedli do svých rukou. Z různých „nemakačenků“, dosavadních šmelinářů a veksláků se stali podnikatelé, kteří si vzali od bank, řízených naprostými amatéry, vysoké úvěry, které však nikdy nespláceli, leč v době divoké privatizace, která však sloužila pouze k rozkradení státního majetku a k oklamání většiny národa, právě za tyto vypůjčené peníze, získali další obrovský majetek. Do té doby plně funkční zemědělská družstva byla paralyzována, jejich majetek byl pod záminkou nápravy křivd rozdán (popř. vrácen a rozprodán) a protilidovou vládní politikou byly postupně likvidovány i chovy skotu, prasat, krůtí farmy a další. Zločinná dotační politika na řepku olejku, která se dnes přidává do nafty, zřejmě proto, aby naftové motory nevydržely tak dlouho a lidé museli auta kupovat častěji, způsobila, že z našich polí takřka vymizela zelenina, cukrovka, krmná řepa, ale někde i obílí, skoro nikde se již nepěstuje žito, oves, proso, bob aj. a mimo dotované řepky můžeme vidět pouze velké lány slunečnice a kukuřice, která se však, světe div se, nepoužívá jako potravina, ale spaluje se ve spalovnách. „Turecké hospodářství“ by nám dnes mohlo být skutečným příkladem. Opět další nezaměstnaní, rostlinná i živočišná výroba národ už neuživí, ale to nevadí, říkají politici, dovezeme všechno z Evropské unie, neboť tam mají přebytky a všechny ty podřadné šmejdy distribuují k nám. Samozřejmě, za příslušné provize pro pány politiky. Že to koupíte a druhý den je to plesnivé však již nikoho nezajímá.

Když chtěla, již v počátcích privatizace, Policie České republiky řešit rozmáhající se podvody v souvislosti s privatizací, tunelováním státních podniků, bank aj., byla vydána politická direktiva – nikoho nestíhat, protože by se údajně zastavila privatizace, podnikatelé by se začali bát, nefungoval by trh a konkurence přece všechno vyřeší sama, atd., atpod. Proto také policie postupně přestala rozkrývat hospodářskou trestnou činnost, či výsledky své práce schovávala v „šuplících“, aby neměla problémy, a nastal „totální boom kriminality bílých límečků“. Živnostenské úřady nemohly odebírat živnostenské listy ani koncese podvodníkům hrajícím si na podnikatele, celní úřady byly paralizovány a hospodářská kriminální policie již jen čekala, kdo jí co oznámí a tak čeká, po řadě nesmyslných reorganizací, dodnes. Na naše území postupně pronikly zahraniční mafie, rozdělily si území, začaly pronikat do státní správy a do politiky a výsledky vidíme na každém kroku. A mohl bych pokračovat, odvětví po odvětví, nefunguje takřka nic! A vládní činitelé, místo aby to účinně řešili, se tváří, že je vše v pořádku. Že už je lidé přestali vnímat, že už lidé takřka všechny politiky hází do jednoho pytle, navrhují defenestrace, demonstrují, stávkují, sprostě jim nadávají na všech serverech, apod., vláda vidět nechce. A stále, i 23 let po převratu, se tvrdí, že za to všechno mohou komunisti, neboť hlasy jejich voličů nahánějí pravicovým stranám hrůzu. To je, bohužel, tragédií našeho národa.

Zamysleme se, vážení, nad tím, kam asi zmizely všechny ty peníze (ty obrovské miliardy), které tady byly ještě v roce 1989, kdy jsme měli vyrovnanou platební bilanci a navíc řadu významných pohledávek v zahraničí (které byly rovněž většinou zaplaceny, ale peníze rovněž zmizely), kde je náš zlatý poklad, kam zmizel důchodový fond, kam se ztratily naše státní rezervy a KDO TO ZAVINIL? Myslíte, že komunisté? Když už 23 let nebyli v naší zemi u moci? Spíš je třeba přemýšlet o tom, jak to tehdy dělali, že všechno fungovalo a lidé se, až na pár ničemů, měli dobře.

 Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.