Prosinec potvrdil, že argumenty pro další uvolnění měnové politiky v podstatě vyprchaly a momentálně je krajně nepravděpodobné, že by se bankovní rada touto cestou vydala. Na druhé straně ještě rozhodně nenazrál čas na to, aby se centrální bankéři opravdu vážněji zabývali diskuzí o zpřísňování měnových podmínek. Pokud se nestane nic mimořádného, tak se zasedání bankovní rady i v 1. čtvrtletí příštího roku ponesou v podobném duchu jako to prosincové. Ostatně tak se nepřímo vyjádřil v závěru tiskové konference i guvernér J. Rusnok s tím, že jasněji by mohlo být spíše až v květnu.

Rizika spojená s naplněním makroekonomické prognózy ČNB však zůstávají i nadále velmi výrazná. Situace se komplikuje v případě fiskální politiky. V posledních týdnech se totiž řada centrálních bankéřů vyjádřila v tom smyslu, že expanzivní fiskální politika v příštím roce může uvolnit bankovní radě ruce ke zvýšení úrokových sazeb. Dnešní informace Ministerstva financí o přípravě na rozpočtové provizorium však výhled na fiskální politiku dále znejišťují. Guvernér J. Rusnok však naznačil, že si bankovní rada dovede představit sazby v příštím roce zvýšit. Velmi mírný posun v bankoví radě tak v tomto směru oproti listopadu přeci jen nastal. Do jasného vzkazu ČNB, že bude sazby v příštím roce zvyšovat je však stále velmi daleko.

Podle mě jsou aktuálně spekulace o zvýšení sazeb předčasné a nejbližší měsíce přináší takovou dávku nejistot, že přístup „wait and see“ je od centrálních bankéřů jednoznačně nejpravděpodobnějším scénářem. Zároveň se domnívám, že by další posilování koruny v příštím roce mohlo dostatečně neutralizovat expanzivní fiskální politiku a tlumit tak potřebu zvyšovat úrokové sazby. Obzvláště v kontextu toho, že Evropská centrální banka a další centrální banky v regionu aplikují uvolněnější měnovou politiku než ČNB.