Důvod? Oba imigranti přišli do Maďarska v září 2015 přes tzv. balkánskou cestu. Na srbsko-maďarském hraničním přechodu Röszke byli zadrženi a 23 dnů drženi v maďarském tranzitním středisku. Poté je úřady vyhostily zpět do Srbska s odůvodněním, že o azyl mají požádat v první bezpečné zemi, kterou Srbsko nepochybně je. Je také – a to jen tak mimochodem – kandidátem na členství v Evropské unii. Podle evropského soudu neměly maďarské úřady pro toto zadržení žádný právní důvod.

Maďarská vláda pochopitelně tento rozsudek odmítla, což není divu, a zjevně platit nehodlá. Nechci se pouštět do právního rozboru tohoto rozsudku. Pomiňme skutečnost, že vstup do státu bez víza či jiného povolení prostě právním důvodem k zadržení je. A to nejenom v Maďarsku. Zajímavá je ovšem diskuse pod touto zprávou, kterou včera zveřejnil německý list Die Welt na svých webových stránkách. Nechyběly argumenty, že v Bangladéši snad neprobíhá válka, aby oba byli válečnými uprchlíky. A sousedem je nakonec Indie, která bývá označována ze největší demokratický stát na světě. Logické by tedy bylo, kdyby o azyl požádali nejprve v Indii. Vše doprovázejí hlasy na podporu Maďarska, které tím vlastně chrání hranice Evropské unie.

Naprostá většina diskutujících německých čtenářů ovšem dává rozsudek do vztahu s naprosto chaotickou a nekonzistentní politikou Evropské unie vůči imigraci. Rozsudek považují za přímé pozvání dalších statisíců lidí. Je to další krok k rozpadu Unie, zaznívá unisono.

Má Maďarsko problém, anebo ho zjevně má Evropská unie, respektive její Evropský soud pro lidská práva?

Autor je vydavatelem Literárních novin.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.