To ostatně ani nebylo velkým překvapením, jelikož patřil k předním kritikům polistopadového vývoje a jeho čelných aktérů. Sviták však rozhodně byl osobností takového formátu, že je jistě užitečné si jeho životní příběh znovu připomenout.

Narodil se 10. října 1925 v Hranicích na Moravě jako syn strojního inženýra Jaroslava Svitáka, který pracoval jako přednosta konstrukční kanceláře Tatry v Kopřivnici. Dědeček Ivana Svitáka, Leopold Sviták, zde postavil vůbec první středoevropský automobil (President v roce 1897) a působil v Kopřivnici jako vedoucí technická osobnost. Vyrůstal však zejména v Hukvaldech. Od roku 1933 bydlel s rodiči v Holoubkově u Rokycan a od roku 1938 potom v Praze. Ivan Sviták vystudoval reálné gymnázium v Praze – Dejvicích. V období 2. světové války byl totálně nasazen ve slévárně ČKD ve Vysočanech. Podle svých vlastních slov se ale tehdy také zajímal o jazz, dívky, surrealismus a psal špatné verše s nadějí, že se stane básníkem. V květnu 1945 se v Dejvicích účastnil na barikádách osvobozování Prahy. „Dva dohromady jsme měli jednu pušku, ani jeden jsme neuměli střílet, takže jsme byli vlastně jen kuriozní objekt…. To je paradox tehdejšího entuziasmu“, vzpomínal po mnoha letech na konec války. A pokračoval ve vzpomínkách začátkem roku 1990 po návratu z USA zpět do své vlasti dále: „Vyrůstal jsem v prostředí, kde mne, aniž jsem si to příliš uvědomoval, formovala česká národní tradice, myšlenka socialismu a demokracie. Starý pán TGM kandidoval právě v Kopřivnici za severomoravská města do říšského parlamentu a to i s podporou mého staříčka, který tehdy kandidoval na starostu. Možná i proto mám myšlenky socialismu a demokracie v genech.“

Ve dvaceti letech sociálním demokratem

Hned po válce se stal funkcionářem sociálně demokratické strany, do níž vstoupil přesně v den svých dvacátých narozenin na podzim roku 1945 a pevně věřil, že je možné spojit myšlenku demokratického socialismu a sociální spravedlnost s otevřenou společností. Ve straně patřil k radikálně levicovému křídlu. V letech 1945 – 1948 byl také posledním voleným předsedou sociální demokracie studentů a současně také členem ústřední komise mládeže v soc. dem. S velkým zájmem přečetl všechny Marxovy spisy, které se pro něj staly trvalou celoživotní inspirací. V letech 1945-1949 vystudoval právnickou fakultu UK a zapsal se i na přednášky filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd. V roce 1949 získal titul doktor filozofie a od téhož roku přednášel dějiny filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd. Později dosáhl titulu kandidáta věd. Orientoval se především na historii filozofického myšlení a otázky ateismu, později svůj zájem soustředil také na vztah umění a moci.