Prý máme jiný jazýček, říkají nestydatě, i jinou chuť, jako bychom byla jiná rasa. Prostě pro méněcenné členy Evropské unie stačí méněcenné potraviny a navíc ještě dražší než jejich kvalitnější produkty prodávané i pod stejným názvem. Tehdy v roce 2011 jsem napsal: „K Vánocům jsem si koupil ořechy z dovozu. Suché, nechutné jako piliny. Na zadní straně balíčku jsem si totiž nevšiml, že návod k použití je jen pro země východní Evropy. Tedy pro ty méněcenné, kteří podle bruselských byrokratů mají přece jiné, asi méněcenné chutě. Asi máme jiné jazyky a jiné chuťové buňky, kdy lískový ořech anebo pomerančový džus chutnáme jinak. Nám prostě stačí drek, bídná kvalita nebo staré neprodejné zásoby.“

A naše vláda po léta nečinně přihlíží a je jí jedno, co jeho obyvatelé, kteří ji zvolili jedí. Jsou totiž vůči vůdcům EU tak poddajní a úslužní, až se vnucuje to slovo poddaní. Rozšíření této unie bylo zejména, pro ty, kteří to ještě nepochopili, především rozšíření jejich trhů. Vždyť jak nyní všichni víme, vyrobit není už dávno žádný um v jakémkoliv množství, ale udat výrobky, to je již problém. A my jsme se naivně domýšleli, že budeme s nimi rovnocenní, hlavně pod vidinou různých unijních podpor a tendrů. Jenže to jsou jen lákavá pozlátka oproti miliardovým odvodům zisků jejich nadnárodních firem do svých bank. Již téměř třináct let po přijetí do unie denodenně vidíme u nás v jejich řetězcích západoevropské potravinové výrobky, kde evidentně v popiscích k určení států drze stojí pouze zkratky zemí té podřadnější, východní části Evropy. Jistě to všichni dobře znáte, jak na obalech třeba džusů u nás prodávaných figurují pouze značky CZ, BG, H, HR, RO, SK a ne třeba D, F, NL, A či L.

V těchto dnech se naši představitelé v rámci Visegradské čtyřky konečně po třinácti letech rozhoupali a odvážili se k bídné  kvalitě, kterou ze západu kupujeme, vznést dotaz. Ani ne stížnost, ale pouhou poníženou supliku na naše západní sousedy. Se zlou se potázali. Taky jak jinak to mohlo dopadnout, že? Tak se přece bezohledně a povýšeně chová silnější partner, ne ten rovnocenný. A nějaká solidarita? Cha, cha, cha!! Ani nápad. Musí přece chránit zejména své mocné obchodní a výrobní společnosti a ne nějaké spotřebitele z „pomalorychlostní“ Evropy.