Jako v případě usnesení vydaných Vrchním soudem v Olomouci je i v případě Vrchního soudu v Praze většina rozhodnutí věnována stížnostem státních zástupců, kteří jimi „protestovali“ proti zastavení stíhání ze strany krajských soudů. Státní zástupci opět „licitovali“ o každé slovíčko, které mohlo rozhodnutí o zastavení stíhání zvrátit – většinou však opět neúspěšně.
Z usnesení opět dýchá úzkostlivá snaha držet se právní „korektnosti“. V několika případech byly obžalované osoby v minulosti již odsouzeny k nepodmíněným mnohaletým trestům vězení, avšak odvolací Vrchní soud v Praze případy vracel zpět. Trestní stíhání se tím prodlužovalo, až jej definitivně zastavila… amnestie. V roce 2009 se na adresu Vrchního soudu v Praze vyjádřil předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa slovy: „Je to tajemný hrad v Karpatech, soudí neprůhledně, má tendenci řešit věci utajeně.“ (SPURNÝ, Jaroslav; KUNDRA, Ondřej. Štěstí soudce Kučery. 23. 3. 2009. Respekt.). Dlouhodobý vysoký funkcionář Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš patřil k letitým Klausovým favoritům (více zde).
Ve zbývajících usneseních zmíněný soud zastavil trestní stíhání coby soud odvolací, když jej zastihla amnestie. Ve čtyřech případech tak bylo zastaveno stíhání osob, které měly způsobit škodu přes 1,2 miliardy korun. V jednom případě bylo poškozeno přes 20 tisíc osob (spolu s přílohami měl spis výrazně přes sto tisíc stran).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV