O osud Krymu se teď nerozhoduje na tomto poloostrově, a dokonce ani ne na Ukrajině. Krym se ve skutečnosti stal spouštěcím mechanismem ke změně obrazu světa, na který jsme byli zvyklí. Ti, kdo rozpoutali a financovali Majdan podle všeho neměli vůbec v plánu vypustit džina z lahve. Teď se ale právě Krym stal průkopníkem změny celého systému.

Situace na Krymu byla uměle vyvolaná. Ve chvíli, kdy už všichni vykřikovali o krymském separatismu, ani jeden krymský politik nebo úředník nic podobného neprohlašoval, a to ani v kuřárně při cigaretě. Ti, kdo stáli v čele Majdanu, čekali na slovo separatismus jako na manu nebeskou. Ale co se stane teď, to nikdo neví.

Všichni rozumně uvažující lidé na Krymu jednoznačně přivítali aktivizaci ruských vojáků – nervózní byla jen část krymských Tatarů a ta hrstka etnických Ukrajinců, která prosazovala integraci do Evropy. A jsou to právě jen oni, kdo si myslí, že ruští vojáci uskuteční nějaké provokace nebo povedou válku. Obyvatelé Krymu si v drtivé většině něco takového ani nedovedou představit, protože chápou, že se jedná o preventivní krok a jsou za něj Putinovi nesmírně vděční. Mají ještě v paměti „vlak družby“ Stěpana Chmary, který přijel s ukrajinskými ultranacionalisty na Krym počátkem 90. let s transparenty jako „Krym bude buď ukrajinský, nebo bez lidí“.

Situace se mění každou chvíli. K pochopení situace je třeba bedlivě sledovat dění na jihovýchodě Ukrajiny. Je jasné, že právě teď se rodí nová konfigurace ukrajinského státu a paralelně vzniká nové uspořádání světa. Rusko vstoupilo na mezinárodní scénu a už se je nepodaří zahnat do kouta jako v 90. letech. Jeho kroky – jak politické, tak ekonomické – mohou být úplně nečekané.

Natalia Gavriljova, šéfredaktorka informačně-analytického webového portálu  Krymské Echo, Simferopol