Vážená paní poslankyně,
v  České televizi jsme se zájmem sledovali debatu mezi Vámi a historikem PhDr. Josefem Skálou. Značná část této besedy byla věnována problematice Krymu.

Ve Vašem životopise uvádíte, že jste absolvovala magisterské studium politologie a politika v mezinárodních vztazích na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů. Svými  výroky zaměřené na Krym jste bohužel prokázala hlubokou neznalost historie, která se váže ke Krymu.

Dovolte abychom Vám některé nesporné skutečnosti připomněli.

V páté rusko-turecké válce (1768–1774) byl Krymský chanát, tehdy již jako vazal Osmanské říše, zcela ovládnut Ruskou říší pod carevnou Kateřinou Velikou  a v roce 1783  připojen k Ruskému imperiu. Postupně zde  byla vybudována mj. vojensko-námořní infrastruktura přístavu Sevastopol.

V letech 1853–1856 poloostrov těžce zasáhla Krymská válka. Proti Rusku se zde spojily Turecko,Velká Británie a Francie. Tyto velmoci neměli jiný cíl než ovládnout toto strategické území, které bylo nedílnou součástí Ruska.

V průběhu ruské občanské války byl Krym střediskem protibolševických sil až do roku 1921, poté byl připojen k Ruské sovětské federativní socialistické republice. Od října 1921 existoval Krym v rámci RSFSR jakožto Krymská autonomní SSR .

19. února 1954 byl Krym z iniciativy N.S.Chruščova (Ukrajince) vyňat z Ruské SFSR  a přičleněn k Ukrajinské SSR  při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady - (spojení Ukrajiny s Ruskou říší).  Tento krok ovšem nebyl  zcela v souladu tehdejší Ústavou Sovětského svazu (ale to je už jiná kapitola). Nicméně Chruščov si to mohl dovolit, byl v té době jednak prvním tajemníkem KSSS a současně si tím vykupoval svoje svědomí za zločiny, kterých se dopustil na Ukrajině v 30. letech 20. století jako tehdejší první tajemník KS Ukrajiny.

Historik Josef Skála Vám správně připomněl, že připojení Krymu k Ruské federaci mělo obdobné znaky jako vyjmutí Kosova ze Srbska. Ovšem v případě Krymu to byla vůle občanůvyjádřená a naprosto jednoznačně potvrzená svobodným referendem. Ostatně, o co největší míru autonomie usilovali krymští Rusové již v 90. letech 20. století. Ale ukrajinská vláda jim to nepovolila stejně jako našim bývalým spoluobčanům na Podkarpatské Rusi. Ještě jedna malá poznámka. Ukrajinské vlády po rozpadu SSSR ve snaze vytvořit protiváhu obyvatelstvu ruského původu pozvalo z Uzbekistánu Krymské Tatary, vysídlené tam po 2. sv. válce, slibujíce jim „hory doly“. Ovšem sliby splněny nebyly a Krymští Tataři se chtěli vrátit zpět do Uzbekistánu. To ale tehdejší uzbecký prezident Karimov kategoricky odmítl!

Takže připojení Krymu k Ruské federaci bylo anexí, ale anexí zcela v souladu s mezinárodním právem. Podle rezoluce Valného shromáždění OSN číslo 2525/XXV/ ze dne 24.10.1970 obsahující Deklaraci zásad mezinárodního práva týkajících se vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou OSN má každý národ právo na integraci s nezávislým státem. A to se stalo. Nic více a nic méně.

Celý "humbuk" kolem Krymu má ale zcela jednoznačný a prozaický důvod! Ruská federace by přišla o významnou námořní základnu v Černém moři a její místo by obsadilo námořnictvo USA (v tichosti staví svou základnu v Očakovu nedaleko Krymu). Krym je totiž největší "letadlovou lodí" v Černém moři! Ale to Vás, vážená paní poslankyně, asi ve  škole mezinárodních vztahů neučili.

Summa observantia

Mgr. Petr Dobrý, Velké Hamry
Stanislav Kvasnička, Zájezdec
Michal a Pavel Latýnové, Chrast
Vlastimil Novotný, Pardubice
Mgr. Ladislav Přibyl, Ansbach, Bavorsko
JUDr. Petr Šáda,  Bořice
Miroslav Verner, Dašice