Praktický dopad je žalostný. V hospodě personál rozlité pivo a rozbitý pulitr uklidil. Už pár dní po začátku platnosti zákona je to děs. Většina pije pivo a kouří před hospodou. Když někdo rozleje pivo, tak tam druhý den už smrdí. Uklidí až déšť.

Když se rozbije půlitr na chodníku, tak personál hospody to má na háku. Je tam zastřepováno. V hospodě končila většina vajglů v popelníku. Taky se tam nějak uklízelo.

Venku jsou vajgly rozfoukávány po celé ulici. I dál. Vždycky jsem se divil, jak se řada restaurací uživí, když v sále je stále snad jen personál. Aby to něco vydalo, tak jeden až snad tři zákazníci, by musili kouřit naráz třeba i tři žvára.

Pak bychom mohli tvrdit, že se tam kouří. A stejně tam bude dýmu méně než se zřejmě kouřilo z hlavy těm, co tento zákon vymýšleli.  Už jednou jsem psal, že nejméně 90 procent kouře se vyprodukuje v bytech. Na zlepšení zdraví tam, žádný ze zákonodárců, ministrů zdravotnictví a ostatních ani nevzdechli. Když se nabídne třeba tchán, že pojede s kočárkem na procházku, tak při návratu si lze splést kočárek s malou parní lokomotivou. Z hlubokého kočárku se kouří,  jako když se spalují pneumatiky. A to jenom rovnal polštářek a hledal dudlíka.  

Za sobotu a neděli mimina pomohou vykouřit čtyřicet partyzánek.  Někde se spaluje ještě větší hnůj. Detvy. Luxusem je cigeteta balená kombajnem z tabáku „ Taras Bulba“. Někdy šmrncnutej „ Kapitánem“.  

Když jsem teď v televisi viděl, paní náměstkyni ministra zdravotnictví, jak hýřila radostí z úspěchu poslanců nad obyčejnými lidmi, tak z celého jejího dlouhého vystoupení jsem si odnesl poznatek, že se šla jenom předvést, jak má právě „ udělanou hlavu“.

Za ty prachy co bere je to hodně, hodně málo. Když na křižovatce padne autům zelená, tak řada šoférů pokračuje v poslouchání mobilu. Borci přitom stihnou ještě kouřit. Přitom mají v autě i děti. To taky nikomu nevadí.