To když se dnes televize odváží švenknout do sálu, zíráme. V sále je poslanců jako šafránu. Přesto vidíme například tři poslance v lavici vedle sebe. Lavice za nimi není též vzdálená dva metry. Přesto tam sedí zase tři poslanci. V jejich okolí je volných lavic jako máku. Poslanci tvoří jakási poslanecká hnízda. Snad kokony? Za předsednickými stoly jakbysmet. Vžyť mezi poslanci jsou snad i lékaři. To ani jim nevadí? Nebo svou profesi už zapoměli?

Jak to, že už dávno všichni nepracujou z domova. Jak to že už také nepracuje celej Bruselskej aparát z domova? To by byly úspory. Pirátská strana se vytahovala, jak jsou na tom počítačově dobře. Tak by neměl být vůbec žádný problém zaučit poslance, počítačové nedouky, pracovat na internetu. Určitě si všichni naordinovali služební luxusní notebooky. Klidně celý parlament si může povídat na internetu v jedné pracovní skupině a klidně si skákat do řeči. Občanům by to určitě nevadilo. Mohli by být všichni i bez roušek. (Dostávají služební, nebo si je jako Češi kupujou ze svého?) A bylo by to bez parlamentních tyátrů.

Odpadlo by hádání o alkoholu. Snad namátkové kontroly v domácnostech poslanců, jestli ve své pracovní době – nepožili. A snad i nějaký postih, pokud požili. Češi za požití alkoholu v práci jsou na hodinu vyhozeni z práce. Tak poslanci by za trest měli napsat alespoň desetkrát, nebudu v práci pít alkohol. Ušetřilo by se vytápění budovy parlamentu, snad služební kaple, hafo restauračních zařízení. Jestli mají něco jako kapli v parlamentu i buddhisti, konfucionisti, Inuité a například Maorové (viz.: jeden náš čelný kandidát na našeho prezidenta), nevím. Televize nám to asi zapírá.

Poslanci a i ministři by měli dostávat také stravenky. Jako Češi. V parlamentu by měl být maximálně automat na mince, na limonády a kávu. Odpadla by odpočívárna, snad pro složky ostrahy a snad oblekovné pro poslance (když budou pracovat z domova). I cestovné, tramvajenku, atd. Poslanci by si též mohli odstát frontu u nejrůznějších restauračních okének pro nákup balíčků s jídlem. Jako Češi.

Zrovna tak by měl pracovat i pražský magistrát. I když je primátor „pirát“, tak na zavádění počítačové gramotnosti to není vůbec vidět. Když se poslanci nedovedou domluvit přes počítače, tak potom existují i korespondenční lístky. Tím by to taky šlo. O Senátu mi mluvit nejde. Slova se mi zadrhávají v jícnu.

Infekce pod názvem koronavir je finančním požehnáním pro televizi. Nemusí vymýšlet programy. Hromadu času jim stačí jen stůl a židle. Tam dokola a dokola melou furt to samý. Lékaře praktika k tomu ještě nepustili ani jednoho. Nejdříve zmizely stamiliony za nákupy roušek. Pánbu ví odkud. Nakupoval nějakej kámoš z kuchyně. Alespoň 100 Kč za kus. Pak si lidi vyráběli roušky sami. Snad milion? Nebo pět? Pak „se rozhodlo“, že se musí všechny zahodit. Někdo ztratil kšeft snů. A zase je snad nějaká paní musí za ohromnej balík nakoupit snad v Haiti. A dovézt. Jejich životnost je proti rouškám doma šitým mizivá. Ušité roušky si lidi prali sami. Dovezené roušky jsou drahé a většinou účinkují jen na krátkou dobu. Jednorázově. O to větší finanční vývar.

Nějaká paní by tedy měla, zřejmě zase z kuchyně, dovézt třeba z Filipín ještě aspoň půl milionu píchacích hodin. Občané by si doma odpíchli dobu nasazení roušky a po nástupu práce, třeba v Hypermarketu, zase odpíchnout sundání masky. Dobu použití roušky by mohla policie průběžně kontrolovat. Překročení doby použití přísně trestat. (částkou třeba 10 000 korun). Je s podivem, že lyžařské vleky jsou uzavřené a policie jejich provoz pokutuje. Nedávno byl chvíli mráz. Koukal jsem, že na rybnících v Praze Hrdlořezích se o sobotě a neděli vesele bruslilo. Samozřejmě bez roušek. Dospělí i děti a malé děti. Snad sto osob.

Tady státní dohled úplně selhal. Ani jeden strážník nebyl vidět. Ani POLICE. Ani „Útvar rychlého nasazení.“ Vždyť na každého bruslaře měli zakleknout. Alespoň tak, jako na toho, co šel na červenou. Všech, snad sto bruslařů, mělo rypákama rýt v ledu. Na cestách v parcích bylo hafo lyžařů. I na cyklostezce. Bez roušek. Dnes schválené roušky by měly mít ještě jakoby dálniční známku, jako je na autech. Kdo pozná, jestli je schválená rouška bílá, černá, modrá? Jedna je jednorázová, druhá vícerázová. Kolikarázová nevím. Jaký je jediný povolený její tvar? Vyhověla by například protiplynová maska z druhé světové války? To bychom pak zase snížili zisk snad pánovi s monopolem na dovoz těch správných roušek.

Uvedu příklad z praxe. Když mi teď zdražili ze dne na den hygienické rukavice ze 160 Kč na 400 Kč, tak jsem začal místo nich používat plastové pytlíky na pečivo. A bylo vymalováno. Vyzná se v tom alespoň policie? I v parlamentu má každej roušku jinou. Když občan použije respirátor, koupený v železářství jako ochranu při stříkání barvy nebo při práci s úhlovou bruskou, tak vypadá jako pravej. (Chybí na něm ten správnej zisk.) Bez něčeho, jako je dálniční známka, (dle mě) policista, myslím, těžko z obrazovky na služebně pozná, že občan má falešnou roušku. Jak mají potom naskákat do auta a se zapnutým majákem takového zločinného občana zajistit.

Co občan, který jde před dům k popelnici? Musí mít roušku? O tom v parlamentu nepadne ani slovo. Žádný výrobce roušek se nepoučil ze skutečné reality. Nikdo nenechá v roušce zakrývatelný otvor, takže kuřáci si musí i při chůzi roušku stáhnout z obličeje. Žádný analytik ani politolog americký, francouzský a pánbůh ví odkud další, kteří v televizi dostávají prostor ke svému zviditelnění a kritice Babiše, neřekl nic nového. Žádný se neozval, že se má smrkat do kapesníku, a ne si jen odfrknout na chodník. Zrovna tak kýchat do kapesníku.

Podívám-li se na internetu na ceny roušek, odhaduji: Rouška aspoň 300 Kč, dezinfekce roušky 300 Kč. Oboje má životnost asi týden. Pro čtyřčlennou rodinu za měsíc: 4x 600=2400 x 4 = 9600 Kč. To se pak můžou jít jen pást. Výrobní ceny obojího jsou snad v korunách. To je tedy vývar. Lepší kšeft vymyslet snad nelze. Ještě: Dezinfekční tekutina na kůži Cyteal – byla na recept. Náhle i na recept 260 Kč za 500 ml. Lze ji nahradit i mýdlovou vodou. Dezinfekční tekutinu na ruce zmákne průmyslovák chemik za cenu řádově nižší, než je v obchodě.