U senátorů prý stačí, když s kandidátem souhlasí 10 senátorů. To je v praxi deset kámošů z tý správný kanceláře. To lze vydiskutovat během jednoho žvára. A je vymalováno. Nebozí poslanci mají demokracii pouze 2500 krát větší než Češi. Těch se musí dohodnout dvacet. Taky ve svý kanceláři. Češi musí každý den chodit do práce. Někteří na tři směny. Dělají i přesčasy a často mají i druhé zaměstnání. Kam musí opravdu chodit. Pak, ve svém osobním volnu a za své peníze mohou objíždět republiku a shánět hlasy. 

Myslím, že z takové demokracie by měli radost i Ivánek Hrozný, Vlado Napichovač ( Drákula), Musolini,  Tamerlán.

Co to vlastně bylo za partu, co todle uzákonila? Že se za čtvrt století žádný poslanec, senátor, člen nejvyššího soudu neozval? Zřejmě všichni považují demokracii za něco, co se „ pro ně“ rozprostírá od obzoru k obzoru. Jako nirvána. Nebo ji dalece přesahuje. Poslanci co takové zákony vyráběli se jak vidno poučovali z dějin. Při tvorbě zákonů si vzali příklad  asi z demokrata, římského občana Kaligui.

To se přitom nemluví vůbec o tom, že by bylo asi možno, že jedenáct senátorů by mohlo zplodit třeba i deset kandidátů. Kdyby si vyhověli navzájem.

Z posledních voleb však víme, že volby vyhraje největší balík peněz. Lze se jen modlit, aby firma LÍDL neinvestovala nejvíc. To by pak „chlapec z prospektu“ mohl být  i presidentem – Česko.