Co to za starosti je, je mi záhadou. Vždyť tomu může říkat  „revoluce" jenom ten, kdo s českým jazykem skončil tak ve čtvrté třídě základní školy. (Možná pomocné.) Na druhou stranu se však nedivím. Jednou se nám mladší pracovník tohoto ústavu (absolvent filozofické fakulty) přiznal, že všechny filmy viděl dopoledne. Na to bylo tenkrát v Praze jediné kino.

Tak jsme hned věděli, kam mizejí do tohoto ústavu občany investované prachy.  Na, jenom mizení prachů, nejsou sami. Nedávno jsem omylem zapnul televizi. Zrovna tam seděli tři „historici“. Jeden zrovna vyprávěl, že do milic vstupovali mládenci dobrodružnějších povah. Ano, ti, co dnes běhají v maskáčích po lese a střílejí po sobě kuličky s různými barvami. Takovými kravinami teď tato parta „historiků“ oblbuje veřejnost. Přitom druzí dva „historici“ mlčeli.

Za takové překrucování dějin měl podle mne příštího dne vyletět na hodinu z práce. Když ne, tak do týdne jeho šéf. Historici  jsou též vesměs  schopni  vyhnout se jakýmkoliv sebedůležitějším událostem, jejichž uvedení by mohlo ohrozit vydání „jejich“  knihy.  Takový český velikán, jako Jan Milíč z Kroměříže, nenašel cestu do dějepisů ani za tzv. Komunistů.

Zřejmě i pro kované šestsettrojkové bolševiky byl příliš velké sousto. Svoje dílo, po udáních, obhájil i v Římě a za čas se jel obhajovat až ke stolici papežské do Avignona. Obhájil se, ale dne 1. srpna 1374 tam zemřel. Připadá mi divné, že vydržel cesty do Říma a i do Avignona. Náhlá jeho smrt, kdy není zpráv o žádné jeho nemoci, jako by  přišla jeho domácím nepřátelům jako na zavolanou.

Zrovna tak nestojí historikům za zmínku i obyčejný život obyčejných lidí. Kdy vzniklo církevní nevolnictví? (Dušníci). V tom předběhla katolická církev šlechtu o staletí. Jak se nevolníkovi vedlo v nemoci, po úraze, co těhotná žena, když šel do penze? Zrovna tak Panské nevolnictví? Zrovna tak je v podstatě opominuta zásadní hrůza pro obyčejné lidi  díky zákonům krále Vladislava Jagelonského z roku 1500.

Na dalších 300 let.. Od roku 1487  pro nevolníky – též zákaz stěhování bez souhlasu panstva. Takových králů jen houšť . Teprve roku 1680 vydal Leopold I robotní patent, který potvrzoval maximálně třídenní robotu v týdnu. Vyšší při sklizních.

Ve starém Japonsku, když panstvo sebralo lidem třetinu úrody, tak se s panstvem šli vyrovnat vidlema. Srovnáváme li to s dneškem, tak se udává, že „ na sebe“ děláme jen půl roku. Výdělek z druhé poloviny roku schlamstnou ti, co vlastně nic nevytvoří. Třeba ani za celý svůj život. Asi jsme si nepolepšili.