Všichni tzv. řečníci dali příkaz: Noste roušky. Ze začátku byly ceny roušek astronomické. Ještě dnes jsou krámky, kde se vytahují, že maj jednu roušku jen za 40 korun. Zatím to byl kšeft snů. Stejně tak namíchaná dezinfekční tinktura. Středně vzdělaný chemik to namíchal za řádově nižší cenu. V rozkazech však všichni zapomněli, nebo jim to nikdy nedošlo, jak se chovat v praxi. O tom nikdo ani nežblebt.

Praxe: Asi dvacátník (zákazník) má v lékárně sice roušku, ale jen na bradě. V tramvaji si pasažér nadzvedne roušku, do prostoru kýchne a zase si roušku nasadí. Jiný se tři stanice v tramvaji dloube prstem v nose. Nepřizpůsobiví si snad při nákupu piva nebo krabicového vína roušku vzájemě půjčují. (O generaci zpětně si prý třeba páťáci prodávali jednu veš za pět korun.)

Vzít si roušku je málo. Jednak se brzy zvlhčí potem. Potom, a to by i dnešní ministr měl už vědět, u starších lidí dochází k samovolnému slintání. Lze se přes roušku i omylem vysmrkat. Takže vzít si na nějakou cestu roušky dvě je nic moc. Umýt si ruce při příchodu z cesty je málo. Chce to umýt si i obličej. Fajn je si i vykloktat. Plně vyhoví kuchyňská sůl. Jen ne proboha sůl z lékárny! Proti nedávnu je jí v sáčku asi 10x míň a je asi 10x dražší. Zdražili asi 100x. Zdravotní výsledek je stejný.

Zdravotnicé rukavice zdražili ze 160 korun ze dne na den na 400 korun. Ty lze nahradit: sáčky na pečivo, rukavice na pečivo, rukavice na barvení vlasů a podobně. Jedna mastička 100 korun, za měsíc 16, za další měsíc 95 korun. Vyčištění zubů 400 korun. Marně jsem dokazoval, že nemám horní zuby. Pak by to mělo správně stát jen 200 korun. Mám-li dole jen tři zuby, pak by to mělo být ještě lacinější. Vedoucí pracovnice ve VZP: Ve směrnici není udán počet zubů. Takže vyčistit tři zuby za 400 korun je v pořádku. Dle zákona.

Laik žasne, na co máme asi ministerstvo zdravotnictví. Roušky za miliardy sehnal jakýsi živnostníček zřejmě v kuchyni. To se obrátil na Alibaba.com? Jak to, že to nezařizovali úředníci ministerstva zdravotnictví? Kolik dostal živnostníček za sjednání miliardových dovozů? Na tom ministerstvu se nenajde jediný, kdo by roušky v Číně poptal. Co tam, proboha, vlastně dělají? Jak to, že celé ministerstvo už nešlo dělat do Amazonu? Skladníky. Výrobci a prodejci léků a zdravotnických materiálů jsou bez sebemenšího dozoru státu. Teď nastoupil další ministr. Ten má asi ministrování aspoň jako čtvrtý vedlák. Je finančně vysmátý jako vojenský důchodce. Živí se distribucí nejrůznějších vakcín. Přiznal milion za ekologické aktivity. Je snad též solár baron? A navíc ministr.

Všechny zmizelé prachy (asi miliardy) jsou asi dnes, díky změně ministra, nedohledatelné. Teď uslyšíme jenom: já ne, já ne, to on, to on. V lékárnách musíte téměř na všechno přijít druhý den znovu. Musí pro to poslat do skladu. Regály mají plné jenom „ Klavinu“. Za peníze. Nejobyčejnější obvaz (obvázání například prstu) má šíři 6 cm. Mají jen šíři třeba 12 cm. Šesticentimetrový je asi moc laciný, ten si musíte objednat. Dodání za týden. To je ve specializované prodejně „zdravotnické potřeby“. Obvaz tam přijde asi na 8 korun. Kupujete-li ho v lékárně, tak někde stojí asi až 26 korun. Lékárny mají asi vysokohorskou přirážku.

Navrhuji, aby si každý základní obvazový materiál vyráběl sám. (Po týdnu je vám obvaz platný - jak mrtvýmu zimník.) Vždyť stačí nastříhat ze starého prostěradla dvoumetrové proužky. Budou-li vyvařeny a vyžehleny, pak si ušetříte týdenní čekání. V případě potřeby budete za vodou. Totéž se týká i octanu hlinitého. Ten byl skvělý jako obklad i na zánět středního ucha. Doktor po tom nemusel dětem píchat uši. (Mnohokrát vyzkoušeno.) Octan se prodával v sáčku jako prášek. Zřejmě byl moc laciný. Z trhu zmizel. V budoucnu si asi budeme muset zvyknout, že i řadu zákroků si budeme dělat svépomocí.