Podle ustáleného výkladu je za rasismus považován neoprávněný útlak jiného národa, národnosti anebo etnika pro jeho barvu pleti. Rasismus proto nesměšujme s nesnášenlivostí etnickou anebo národnostní (nacionalismus, šovinismus), protože tyto druhy nesnášenlivosti a nenávistného nepřátelství se projevují i mezi příslušníky jedné rasy (násilnosti, pogromy, občanské nepokoje, revoluce i války). Programoví kritici naší společnosti však účelově považují za rasismus nejen neoprávněný útlak jiného národa, národnosti anebo etnika pro jeho barvu pleti, ale i nesnášenlivost majoritní společnosti k převažujícímu asociálnímu a nepřizpůsobivému chování společnosti minoritní.

Nepoctivost antirasistické argumentace je zjevná právě ze vztahu naší majoritní společnosti k minoritnímu romskému etniku. Naprostá většina Romů totiž považuje za rasismus tyto domněle neoprávněné a diskriminační požadavky společnosti majoritní:

• aby dodržovali zákony a ctili soudní i úřední rozhodnutí,
• aby nelhali, nekradli, neloupili, nepodváděli a nelichvařili,
• aby nepřepadávali a neterorizovali své „bílé“ spoluobčany (jev stále častější),
• aby nebyli hluční a drzí ke svým „bílým“ spoluobčanům,
• aby nevyvolávali hromadné rodové bitky a rvačky,
• aby platili jízdné v hromadných dopravních prostředcích,
• aby v obchodech a úřadech stáli ve frontě a nepředbíhali,
• aby dbali na řádnou školní docházku svých dětí,
• aby děti řádně vychovávali a neučili je lhát, krást a podvádět,
• aby udržovali čistotu svého bydliště a jeho okolí,
• aby v samoobsluhách neohmatávali chléb a pečivo špinavýma rukama,
• aby dodržovali noční klid a nerušili ostatní občany hlasitou hudbou a hlukem,
• aby řádně a včas platili nájemné a daně,
• aby přijali takovou práci, na jakou mají kvalifikaci,
• aby chodili do práce včas a řádně pracovali,
• aby se neživili žebrotou, podvody, prostitucí, kuplířstvím, otrokářstvím apod.

Mnozí příslušníci romské menšiny jsou schopni porušovat všechny možné zákony a předpisy, přičemž představitelé jejich mísních komunit taková chování notoricky popírají, zlehčují anebo je vydávají za jakési smyšlené etnické zvyklosti, které prý Romům umožňují přežití v okolní nevlídné majoritní společnosti a které by proto měly být tolerovány. Podobně nepoctivě argumentují i někteří proklamativní obhájci lidských práv a naivní humanisté, kteří se okázale honosí svojí domnělou lidskostí a úctou k lidským právům, aby tak levně získali „politické body“ anebo aby si zvýšili svůj subjektivní pocit morální převahy nad svými neuvědomělými a mravně zaostalými spoluobčany.

Škála kriminálního chování převážné většiny Romů je velice široká – počínaje řízením automobilů pod vlivem alkoholu nebo drog, bez řidičského oprávnění, v době zákazu řízení motorových vozidel a dokonce i v době výkonu podmíněného trestu odnětí svobody pro způsobené dopravní nehody. Následují krádeže, loupeže, prosté i úvěrové podvody, výtržnictví, rvačky, lehká i těžká ublížení na zdraví, výroba drog a obchod s drogami, lichva, vydírání, kuplířství, novodobé otrokářství anebo i vraždy. Čím větší je pak koncentrace romského etnika, tím zákonitě stoupá nejen jeho sebejistota až drzost, ale i agresivita a kriminalita, která způsobuje lokální společenské napětí, rozhořčení a zoufalství občanů i místních představitelů samosprávy. V poslední době se to projevuje zejména v severních Čechách (Ústí nad Labem, Bílina, Most, Chomutov, Litvínov apod.), avšak podobných konfliktních míst je celá řada. Zneklidňující je zejména narůstící násilná a majetková kriminalita romské mládeže i nezletilců (romské gangy), a není žádnou výjimkou, když více jak polovina členů početné romské rodiny byla již soudně trestána anebo sedí ve vězení. Přestože se zvyšuje i kriminalita v majoritní společnosti, procentuální podíl kriminality je u romského etnika podstatně vyšší.

Není tedy pravdou, že by naší „bílé“ populaci principiálně vadila jiná barva pleti; naopak jí vadí asociální anebo kriminální chování mnohých našich „tmavších“ spoluobčanů, které při jejich činnosti a nezřídka doslova řádění nelze bez rizika nejen napomenout, ale ani se na ně podívat, aby vzápětí nenásledovaly hrubé nadávky, pohrůžky násilím anebo dokonce pokus vraždy (nedávný případ útoku nožem). Není proto divu, že mnozí naši občané nejenže Romy nesnášejí, ale také se jich důvodně obávají, a to zejména občané starší, kterým takové chování vadí mnohem více. Mnozí z nich totiž ještě pamatují doby, kdy naše ulice byly čisté a slušnost byla pravidlem a nikoli výjimkou. Na naše starší spoluobčany si také mladí romští násilníci anebo protřelí romští podvodníci snadno troufnou, neboť zneužívají jejich bezmocnosti anebo důvěřivosti.