Greta má v určitých záležitostech určitě pravdu, ale ta její pravda se zabývá především důsledky, a nikoliv příčinami. Je mi dost divné, že při svých plamenných projevech opomíjí politické a mocenské konsekvence, které jsou především tím hlavním základem současného neutěšeného stavu. Jsem toho názoru, že ten, kdož Gretě píše její projevy, zcela opomenul podprahové vnímání, a já jsem si dal tu práci, abych si její projevy poslechl, a to několikrát. Když to slyšíte jednou či dvakrát, tak vám dozajista uteče skutečná podstata, ale když tomu dáte více času, tak to objevíte. Je to psychologická hra. Greta se v této hře stala hráčkou číslo jedna, ale mě spíše zajímá její trenér a realizační tým. Zajímá mě její generální manažer, tedy ten, kdož Gretu k této roli vybral a najal. Osoba, která jí píše texty, je pro mě už nezajímavá, neb už jsem přišel na skryté záměry těchto projevů.

Greta byla k této hře vybrána záměrně a mainstream se ji snaží ikonizovat. Proč záměrně? Při vší úctě, a to mi věřte, není mým zájmem vysmívat se její chorobě, a je mi jí dokonce líto. Je to autistka a její mozkové pochody jsou nečitelné a nevyzpytatelné. Právě proto je hráčkou číslo jedna. Autoři hry vsadili na lidské pudy a soucit společnosti. Vsadili na to, že je to vlastně ještě dítě a že bude na základě toho vyvolávat u lidí pozitivní emoce. Greta je v podstatě obětí svých chlebodárců. Plní do detailu zadání své role. Jako autistka má v mozku daleko rozvinutější paměťové centrum a toho je využíváno. Nicméně jiná mozková centra padají zase hluboko pod běžný průměr. To je úděl autistů. Je však pravdou, že v jistém smyslu mohou být autisté dokonce geniální, ale v běžném životě zcela nepoužitelní. Příklady tu jsou. Přijde mi však docela sprosté zneužít k mocenským a politickým cílům prakticky ještě dítě.