Ač mezi lidmi ve společnosti nebo třeba zde mezi blogery a diskutujícími probíhá v průběhu roku řada půtek, pouštění jedovatých slin, někdy i urážek, tak si myslím, že by bylo vhodné trošku ubrat plyn, pozastavit se, popřemýšlet. Život by neměl být jenom váda a svár, ale také pochopení a láska k bližnímu. Vyjměme proto prosím přes vánoce z našich myslí politiku a podobné záležitosti a zaměřme se na své okolí. Svět se ubírá směrem, který značí, že tyto letošní vánoce by klidně mohly být těmi posledními klidnými. Ne ne- nechci nikoho strašit, ale je to můj názor na celosvětové dění, které by mohlo dát vzniknout celosvětové válce. Z tohoto vývoje mám vskutku velké obavy a myslím, že nejsou neopodstatněné.

Každý z nás má nějaké cíle, vize a sny kterým podřizuje svůj život. Mou vizí je spravedlivá, rovnoprávná a beztřídní společnost. Vycházím z faktu, že všichni z nás mají do zadečku stejnou dírku a že jsme se narodili nazí a bez majetku a zemřeme tak, že si nic na druhou stranu nevezmeme zhola nic. Nikdo z nás nemá právo myslet si, že on či ona je něco víc.

Mysleme prosím proto na ty, kterým je o vánocích nejvíce smutno, jsou sami, mají hlad a je jim zima. Vím, že je ostudou státu a společnosti, že toto dovolí, ale i my sami můžeme těm nejubožejším trochu zahřát jejich srdce. Ano mluvím o starých důchodcích o které nemá nikdo zájem, o matkách samoživitelkách které nemají pomalu co do úst, o lidech bez domova jež spí pod mosty nebo po nádražích.

Víte milí přátelé-myslím si, že nejhůře je těm, kteří už ztratili naději a jsou smířeni s tím, že nikam nepatří, že o ně nikdo nemá zájem, že jsou k ničemu a jsou nepotřební. Vezměme proto prosím pomyslnou hrstičku sounáležitosti a trošku toho lidského tepla a najděme si každý jeden z nás toho svého opuštěného a smutného člověka a ZAHŘEJME JEJ.

Závěrem mi dovolte, abych jménem svým, své rodiny i politické vize popřál všem občanům krásné vánoce a štěstí které nebude možné ani pobrat.