První místo Jiřího Dienstbiera je neobyčejně příjemným překvapením, a to hned z několika důvodů. Především dokazuje, že i mezi předními politiky nejsilnějších stran se najdou jedinci, jimž veřejnost stále důvěřuje. Přitom Dienstbier vstoupil do výraznějšího povědomí veřejnosti teprve před rokem. To stál v čele pražské kandidátky ČSSD ke komunálním volbám a od počátku byl výrazným odpůrcem koalice sociálních a občanských demokratů.

Na svém postoji setrval i po koaliční dohodě a opustil vyjednávací tým sociálních demokratů. V rámci objektivity je ovšem třeba vzít v úvahu také argument příznivců koalice z řad ČSSD, že pro hlavní město je určitě prospěšnější spoluvládnutí s ODS nežli nemravná trojkoaliční vláda na centrální úrovni.

Ve stínové vládě sociální demokracie je Jiří Dienstbier ministrem spravedlnosti. V této roli má dostatek příležitostí k tvrdé kritice oportunistického ministra Jiřího Pospíšila. Stalo se tak například v průtazích s odvoláváním pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly. Zvlášť výrazná je Dienstbierova zásluha (spolu s Marií Benešovou) při vytvoření programu sociální demokracie pro potírání korupce.

Jiřího Dienstbiera považuji za nejperspektivnějšího politika sociální demokracie. Vidím v něm možná už příštího předsedu strany a později premiéra.

Bohuslav Sobotka se mezi nejoblíbenějšími politiky objevuje v průzkumech pravidelně. Jeho hlavní předností je naprosto korektní, byť ne vždy dostatečně rázná argumentace. Dokáže však reagovat věcně a vždy v pravý čas. Například v nejnovější tiskové zprávě odsoudil plán Nečasovy vlády propagovat svoje antisociální reformy za peníze daňových poplatníků:

„Premiér Nečas i ministr financí Kalousek by si měli uvědomit, že sebelepší marketingové triky a drahé mediální kampaně nemohou obhájit vládní chybnou daňovou i sociální politiku, která poškozuje většinu našich občanů a která zvýhodňuje jen ty nejbohatší. Sociální demokracie žádá, aby vláda od státních kampaní upustila, neboť se jedná o evidentní zneužití vládních pozic a porušování pravidel demokratické politické soutěže."

Rázně argumentovat naopak dokáže Michal Hašek. Bohužel, ne vždy na správném místě. Blahopřání Kalouskovi jako „nejlepšímu ministru financí galaxie" bylo vyloženým úletem a nepochybuji o tom, že Haška dodatečně hodně mrzí. Určitě by mu prospělo, kdyby svůj úlet zkorigoval. Jednou už to dokázal; asi před půl rokem si v televizní diskusi náramně notoval s Vítem Bártou, až z toho někteří komentátoři odvodili skrytou nabídku bližší spolupráce. Když však Bárta toto téma začal hlouběji rozvíjet, Hašek jej rychle utnul.

V roli jihomoravského hejtmana a předsedy Asociace krajů si však Hašek vede znamenitě. Zřejmě díky tomu je mezi oblíbenými politiky, ale obávám se, že jen do příštího průzkumu. Blahopřání Kalouskovi lidé Haškovi jen tak nezapomenou.