Těžko si ostatně představit, že by ústavní soudci zrušili, k čemu politická reprezentace po více než dvaceti letech doklopýtala. Posun oproti znění zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi nastal jen v jednom.

 

Totiž v pasáži o vymezení majetkových křivd, mezi něž patří znárodnění nebo vyvlastnění provedených v rozporu s tehdejšími předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady bylo vyškrtnuto slovo „spravedlivé“.Nebude se tudíž zřejmě vracet znárodněný majetek, za který už nějakou náhradu církve dostaly dříve. A soud nevzal ani v potaz námitku více méně technicistní, když obhájce ČSSD tvrdil, že Miloslav Výborný, jemuž právě dnes končí mandát, přestal být údajně soudcem už v neděli. A předseda Pavel Rychetský nepřipustil pak ani další námitky advokáta skupiny senátorů, neboť fáze dokazování podle něho už skončila při rokování minulou středu. Jak bylo řečeno, zásadní verdikt se ovšem dal čekat, a to také proto, že právě Ústavní soud v minulosti nabádal vlády, aby k vyrovnání došlo.  

 

A tak se otevírá jistě nikoli jednoduchá, ale přece jen narýsovaná cesta také k tomu, aby se postupně církve odloučily od státu. Posloužit k tomu má jednak nemovitý majetek v hodnotě asi 75 miliard korun a pak třicetileté vyplacení náhrady za majetek, který z nejrůznějších důvodů nemůže být vrácen, což představuje dalších skoro 60 miliard, plus průběžné inflační dorovnávání. Stát tedy přestane, opět postupně, hradit platy duchovním a církve se naopak budou muset co nejefektivněji postarat samy o sebe. Jak to zvládnou, se teprve uvidí, ale není důvod si myslet, že by se například nedokázaly spojit s kvalitními lesními i polními hospodáři.   

 

Připomínám, že odpůrci restitucí vedle celého objemu vraceného majetku kritizovali, že zákon zvýhodňuje některé církve před ostatními, ale na to lze namítnout, že jde o dohodu samotných církví a k té už vlastně došlo ještě před schvalováním normy. A soudci, se také nedomnívají, že byl zákon přijat nestandardním způsobem a nebyla umožněna otevřená diskuse nad ním. Soudce zpravodaj Stanislav Balík nicméně podotkl, že některé postupy parlamentu vykazovaly (cituji) „určitý stupeň pokleslosti“, ale zároveň dodal, že Ústavní soud nemůže politiky vychovávat.   

 

Těžko předjímat, zda se levice vzdá vítaného předvolebního tématu a nepokusí se ještě dovolat k mezinárodnímu soudu. Naděje na úspěch je ale malá. Do očí bijící a dlouho neřešenou nespravedlnost totalitního režimu asi nikdo v civilizované Evropě bránit nebude.  

 

Jinou věcí je pak ovšem dokazování nároků církví na konkrétní majetky, to jistě bude v některých případech komplikovanější. Důležité ale je, že přece jen už existuje norma, jak se zbavit jednoho z nejhorších břemen minulosti. A mimochodem také ulehčit situaci stovek měst a obcí, které s dlouhodobě zablokovaným majetkem nemohly nic podnikat a napůl cesty tak zůstávaly i záměry místních územních plánů. Což by měla uvítat vlastně i opozice. Nahlas to ale asi hned tak najevo nedá.