Řecko má mnoho paralel s Výmarskou republikou, jejíž hluboká krize vyústila nástupem Adolfa Hitlera k moci. Přestože v Řecku výrazně posilují fašisté, jejich vítězství ve volbách je zatím nereálné.

Krize systému

Více než půl roku po volbách se řecká společnost ještě více polarizovala a radikalizovala. Pravolevý koaliční kabinet pod vedením premiéra Samarase (ND) totiž pokračuje ve stejném kurzu jako jeho předchůdci – stará se pouze o zájmy bank, plní direktivy z Bruselu a Berlína a nedělá nic pro zlepšení situace obyčejných lidí. Nezaměstnanost v září atakovala hranici 26 % a pauperizace nízko a středněpříjmových vrstev se stále prohlubuje. Řecká krize má systémový charakter a její příčiny tkví v principech globálního kapitalismu. Jakékoliv kosmetické úpravy pouze prohloubí současný marasmus – k nápravě věcí je potřeba radikální systémová změna. Reálnou alternativu nabízí Koalice radikální levice (SYRIZA) v čele s mladým charizmatickým lídrem Alexisem Tsiprasem, která je druhou nejsilnější parlamentní frakcí. Dominuje všem posledním průzkumům veřejného mínění a pokud by se volby konaly dnes, s 30,5 % hlasů by je vyhrála. Podle agentury VPRC stejnou podporou disponovala i v říjnu a v listopadu měla ještě o procento více.

Nová levice – jediná naděje změny?

Program strany SYRIZA má mnoho podobných rysů s venezuelským socialismem 21. století. SYRIZA si uvědomuje, že státní dluh není primárně výsledkem žití nad poměry – jak současnou situaci interpretují neoliberálové – ale bezbřehé korupce, daňových úniků, přemrštěných veřejných zakázek a zbytečných investic do zbrojení a vojenské techniky. Proto chce reorganizovat a zefektivnit systém výběru daní: zdanit finanční transakce, velmi vysoké příjmy a bohatství nad 1 milion eur, spotřebu luxusního zboží, na 45 % navýšit korporátní daň a odstranit daňové úlevy pro vlastníky lodí a řeckou pravoslavnou církev. SYRIZA plánuje zrušení mlčenlivosti o bankovních a obchodních transakcích, stíhání těch, kteří se vyhýbají placení daní a sociálního pojištění, zákaz transakcí prováděných prostřednictvím společností v daňových rájích a získání nových finančních zdrojů efektivním čerpáním z evropských fondů, uplatněním nároku na výplatu německých reparací za 2. světovou válku a razantním snížením vojenských výdajů. S tím souvisí vystoupení z NATO, uzavření zahraničních vojenských základen na řecké půdě a ukončení vojenské spolupráce s Izraelem. Tyto příjmy do státního rozpočtu by umožnily financování sociálního státu a zrušení DPH na základní spotřební zboží. Mezi další klíčové priority strany SYRIZA patří znárodnění bank, jejich integrace do veřejného bankovního systému a znárodnění všech strategických veřejných podniků, jejichž správa bude podléhat veřejné kontrole. Důraz je kladen na přímou demokracii, boj s korupcí, zrušení beztrestnosti politiků a sociální stát s dostupnými veřejnými službami.

Stará levice na cestě do bezvýznamnosti

Strany vládní koalice příznivce ztrácí, což je u kabinetů provádějících nepopulární a protilidová opatření běžné. Pravicová Nová demokracie, od níž se politika škrtů tak nějak očekávala, volby s 29,7 % hlasů vyhrála, ale její podpora pozvolna klesá na 27 % v říjnu, 26,5 % v listopadu a 26 % v prosinci. Konzervativcům se však daří uchovat si poměrně stabilní voličské jádro. Oproti tomu PASOK je stranou, jíž politické zemětřesení poznamenalo nejvíce. Socialisté, kteří ještě před pár lety dosáhli i na 40 % hlasů, se ve volbách propadli na třetí místo s 12,3 % a pád do bezvýznamnosti pokračuje i nadále. Tuto skutečnost lze přičíst jejich účasti v Samarasově vládě, na což levicoví voliči reagují příklonem k autentičtějším levicovým alternativám jako je SYRIZA. PASOK se od voleb propadl na podzimních 5,5 % a v prosinci si mírně polepšil na 8 %. Socialisté, zvyklí na dvouciferné výsledky, tak musí buď přehodnotit svou politiku nebo se smířit s faktem, že se z nich stává malá strana. V říjnu a v listopadu se PASOK v průzkumech stal nejslabší parlamentní stranou (!)

Fašisté posilují a ostatní zůstávají na svém

Stabilní elektorát si udržuje s 5,5 – 6,5 % Komunistická strana Řecka (KKE), s 6,5 – 9 % Nezávislí Řekové (ANEL) a s 5 – 6,5 % Demokratická levice (DIMAR). DIMAR je sice třetím koaličním partnerem ND a PASOK, ale určitým lavírováním si udržuje přízeň voličů. Její poslanci např. odmítli hlasovat pro reformu trhu práce a střednědobý fiskální plán na léta 2013 – 2016 domluvený s Evropskou komisí, ECB a MMF. Protože se Demokratická levice zdržela hlasování a nehlasovala proti tzv. vládním reformám, spolupráce na bázi koaličního projektu může pokračovat. Tři poslanci se však vzepřeli dosavadní politické linii a následně byli vyzváni k odchodu ze strany, což zmenšilo poslanecký klub ze 17 na 14 členů.

Alarmující je rostoucí popularita řeckých fašistů, jejichž agresivní rasistické chování a symbolika připomíná NSDAP neblahé paměti. Zlatý úsvit skončil ve volbách s 6,9 % na pátém místě, v posledních měsících se však stal třetí nejpopulárnější stranou a maxima dosáhl v říjnu se 14 % hlasů. V prosinci podpora Zlatého úsvitu klesla na 10,5 %, ale i přesto se jedná o znepokojivá čísla. Rozdmýchávání etnické nenávisti ve společnosti a hledání viníků krize tam, kde nejsou, neprospěje nikomu. Přistěhovalci, kteří našli v Řecku nový domov, jsou totiž ekonomickou krizí způsobenou finančními spekulanty, neplatiči daní a nezodpovědnými vládami postiženi stejně jako rodilí Řekové.

Publikováno se souhlasem vydavatele.