„Xaverovi se podařilo něco, co jsem nejen na vlastní kůži nezažil, ale ani u nikoho jiného to nepamatuju. Představte si, že on byl na samém konci toho pořadu na třech televizích. Byl tady s Láďou (stream s Ladislavem Jaklem), byl na Český, u Nory, která ho tam tepala za tu Sedláčkovou, tam dostával strašnou čočku, a ještě větší čočku dostával na SeznamZprávy, kde nějaká subalterní herečka, jejíž jméno mi uniká, mu věnovala nějakou cenu z říše zvířat, …“

Cožpak o to, ten Hejmův postřeh je nepochybně přiléhavý, případný i relevantní, čili nic proti jeho zařazení, včetně kontextu, apod. Avšak – v zájmu objektivní a vyvážené míře informovanosti naší veřejnosti tedy teď a tady aktuálně (s tolerancí a vstřícností mně přirozeně vlastní ˘ jak všeobecně dobře a dlouhodobě známo) – jsem tedy zde nucen část shora citovaného výroku Ondřeje Hejmy uvést na pravou míru, zejména v souvislosti s faktografií podobných událostí v historii tuzemské mediální krajiny, či spíše scény. Takže s laskavým dovolením P.T. čtenářů teď něco málo z mého života (a nejen z mého – jistě i další ať už aktivní, či pasivní účastníci toho všeho si ještě také dobře vzpomenou). A tak tedy (už nyní a zcela pozitivně) pojďme in medias res:

Ondřeji, nic ve zlým, ale i přes to, žes to „nejen na vlastní kůži nezažil“, tak bys to asi (přeci jen) měl pamatovat. Není to ještě zas tak dávno. Jen nějakých zhruba teprve 18 let, a to není doba k zapomnění událostí toho rozměru a významu, co se dotkly (a velmi hmatatelně – mimo jiné i finančně) celé společnosti, celého národa, všech lidí – diváků, občanů, voličů a daňových poplatníků. Stálo je to tehdy totiž 10,5 miliardy, a to kvůli jedné akci tehdejšího předsedy strany a vlády (vizionáře typu „zdroje tu jsou“) Špidly a jeho tehdejšího ministranta financí Sobotky & spol. (např. Dostál, Fišerová, Kalousek, Marvanová, Pilip, Svoboda, Zaorálek a další – a snad se teď neurazí nikdo z mnoha těch, na které se v tomhle stručném výčtu jmen jaksi nedostalo ˘ to jim asi vadit nebude) – a to vše kvůli těm 10,5 mld. korun v neprospěch státu a jeho občanů, v důsledku oné velmi podivně a zcela zbytečně (a kdekdo leckde už tehdy říkal, že schválně, úmyslně, zištně) prohrané tzv. arbitráže CME versus ČR v cause TV Nova, tedy její licence, a ochrany tzv. „investic“. Tyhle kauzy se nezapomínají – tedy aspoň v případě, když to zapomenutí není zum befehl shora, že … Je tu ještě dost lidí, co to mají v živé paměti. Včetně výroků většiny těch výše jmenovaných kolem celé té věci – řada doslovných autentických citací je v různých archivech, stenoprotokolech, ale i v soudních spisech, protože kvůli té akci těch shora jmenovaných byla řada soudních sporů, z nichž nikdo z nich nevyšel vítězně. Ale i přes to (světe div se) zase právě jim se osobně vůbec nic nestalo. Ba právě naopak – ten Špidla pak šel do EUvlády a teď je nejpřeplácenějším důchodcem v dějinách důchodového zabezpečení tohoto státu, Sobotka se po letech stal dokonce předsedou strany a vlády, a ani ti ostatní nezůstali zkrátka – dalo by se dál jmenovat, kdo byl stále poslancem, ministrem, i kdo je znovu také nyní ještě stále poslancem, či poslancem i ministrem, atd., atd., atd.) … inu …  

A jinak – buď rád, žes to tehdy nezažil na tu „vlastní kůži“ – nebyl to žádnej plezír, byl to naopak dost hustej wopruz yaxwyňa (řečeno s borcama ze štatlu). A nepochybně by Ti to potvrdili taky další dva kolegové, co jsme v tom tehdy jeli spolu, a to jak Petr Štěpánek, tak i Petr Žantovský. My jsme si tehdy (vrchovatě až nad únosnou míru) v té cause, i všeho kolem ní po dobu zhruba tří let nepřetržitě „na vlastní kůži“ užili to, čemu se říká masmediální dehonestace, diskreditace, vláčení mediálním bahnem, ničení kariéry, existenční likvidace, včetně politické popravy v přímém přenosu, o níž hned poté (na jaře roku 2003 přesněji počátkem dubna toho roku) jeden z hlavních aktérů a protagonistů té akce (tehdy poslanec vládní koalice a ministr Špidlovy vlády) řekl před svědky doslova tohle – cit.: „To je krevní msta – to je noc dlouhých nožů.“ Co ještě víc dodat? Pro představu to bohatě stačí i těm, co to ani nemůžou osobně pamatovat (např. věkem, a podobně). Ale ono se to tak stalo. A my si to velmi dobře pamatujeme. To se totiž nedá zapomenout. Zeptej se na to Petra Štěpánka, i Petra Žantovského – řeknou Ti oba, jak jsme tehdy byli po dlouhou dobu v jednom prostoru a čase v celé řadě médií = v televizích (čili ve všech těch tehdy hlavních – ČT1, ČT2, ČT24, Prima – tehdy ještě Premiéra, Nova), ale i v rozhlase a všech celoplošných rádiích – zejména ve zpravodajství a publicistice – jak jsme byli za zločince. No a počátkem toho dubna 2003 jsme byli dokonce (a ještě navíc) po dobu několika hodin v přímém přenosu na všech programech ČT i ve zpravodajských vstupech ostatních TV rovněž současně odsouzeni Špidlovou vládní koalicí v Poslanecké sněmovně. No a o tzv. „printech“ (včetně zpravodajství ČTK) ani nemluvě. A tehdy ještě se ty noviny dost četly, takže měly svou sílu a svůj zásah (do svých cílových skupin) o dost větší, než mají dnes. A i celá ta ČT a spol. měla tehdy větší sledovanost, než má dneska.  

Takže – suma sumárum – nám se to tehdy „podařilo“ v mnohem větším rozsahu a v mnohem drsnějším dopadu, než to je zrovna teď v tom případě toho člena té Rady ČT, co popisuješ v tom svém článku. A tak asi – v zájmu veřejnosti – ani teď nebude na škodu, když se to čtenářům, divákům, občanům, voličům a daňovým poplatníkům zas trochu připomene – že jsme tehdy se Štěpánkem, Žantovským, a ještě s několika dalšími kolegy tehdy byli v jednom prostoru a čase ve všech mainstream médiích za ty zločince, co zavinili tu arbitráž. Včetně oné celoplošné mediální popravy obětních beránků. A to i přes to, že jsme z toho nic ani zavinit nemohli (také už proto, že jsme u toho nebyli, a ani být nemohli, že chyběl kausální nexus = příčinná souvislost, a že chyběly i důkazy, atd.) – i přes to jsme museli zažít asi největší popravu v celé historii všech mediálních rad tohoto státu. A když jsme pak v rámci své právní obrany vyhráli celou řadu soudů – a když tedy pak bylo černé na bílém, že jsme nic nezavinili – tak o tom už ale ta samá mainstreamová a jiná dotčená média nezveřejnila ani ň = vůbec nic. Přesně ve stylu „dead beatle“. Typyše čechyše. Líbějí vodpustit. Jenže, stalo se.

Takže znovu říkám – nic ve zlým – ale ty smutné rekordy ohledně medializace členů CZ mediálních rad (včetně těch medializací simultánních a podobných) zatím držíme my s kolegou Štěpánkem a Žantovským – a bohužel proti své vůli. Nicméně je to tak. A v zájmu veřejnosti určitě neuškodí, když se to čas od času připomene. Byť třebas i jen příležitostně – jako třeba dneska. Je to zcela nepochybně ve veřejném zájmu.