Pavel Foltán: So „kadry rešajut vsjo“?!?

14.10.2024 16:30 | Komentář

Od konce éry Masaryka & Štefánika je v téhle (tehdy ještě) republice vleklá či spíše chronická, nebo patologická (vyberte si) krize kádrů. Řeč je pochopitelně o politice, o státních strukturách a okolí (média nevyjímaje – zejména za předchozí čtvrtstoletí). A jak se zdá, respektive jak lze logicky věcně předpokládat, zatím to asi lepší nebude.

Pavel Foltán: So „kadry rešajut vsjo“?!?
Foto: archiv
Popisek: Pavel Foltán

Kádrová politika (nynějším njůspíkem řečeno „problematika lidských zdrojů“) tady už od vzniku Československa neměla na růžích ustláno „ber kde ber“ – přičemž ale až do padesátých let minulého století (ve srovnání s dneškem a s „perspektivou“ vývoje do budoucna) to ještě nebyla situace zvící atmosféry antické tragédie. Přinejmenším co do faktoru vzdělanosti, vlastenectví, vyššího principu mravního (i právního) … A ve výčtu těch podstatných faktorů by se dalo ještě pokračovat až třeba k té základní člověčině, která je alfou a omegou všeho – zejména při práci s národy a jejich lidmi na úrovni politiky, státní moci, vlády, atd. 

Anketa

Vede Kateřina Konečná KSČM správným směrem?

1%
hlasovalo: 2482 lidí

Byl jsem zrozen v 50. letech minulého století, takže tak trochu ještě i dítko květinové generace – velmi tolerantní, láskyplné, a už tehdy právě tím rebelující – jsem prožil zatím dva režimy. Přičemž i o jim předcházejících dvou režimech (tj. o „žaláři národů“ za Rakousko-Uherské monarchie, a o nacistickém protektorátu za Hitlerova fašismu) jsem se dozvěděl hodně pravd ze života mých prarodičů, i mých rodičů, což pro mne zcela pochopitelně vždycky byly (a zůstanou) ty nejvěrohodnější prameny. Takže já sám, už za totality toho minulého režimu jsem si myslel své – jak o té kádrové politice tehdejší strany a vlády, a její Národní fronty, tak o celém systému s tím souvisejícím.

A od toho převratu v roce 1989 (neboli od té tzv. VLSR aneb tzv. Velké Listopadové Sametové „Revoluce“) jsem se pak denně pohyboval v prostředí tzv. „vysoké politiky“ včetně nejen médií. A tak vím hodně (snad až moc) o genezi, o personách, prostředí, o souvislostech, atd. atd. atd. – no a pro analytika mého typu to už od začátku nebyl jaxeříká „žádnej velkej plezír“. Spíš naopak. A to prostředí mám z blízka „na tapetě“ dodnes (a díky PánuBohu dneska už v důchodu, nicméně …) a nedá se říct, že by to za těch 35 let bylo lepší. Naopak … ono totiž jen stěží lze polemizovat s tou starou lidovou pravdou o tom, že „kde nic není, tam ani …“ A každej ať si to přebere sám. Starej, mladej, i starej mladej, co mu to ještě ani dodneška nedošlo. Těch třetích je mi už jenom líto. A jen tak pro doplnění – jen taková maličkost (?) pro ty mlaďochy a jejich rodiče, co doposud ještě nemají ponětí… Ať se někde zeptají, anebo si najdou z hodnověrných zdrojů, kdo byl ten papaláš, co vyslovil tu tezi, ocitovanou v titulku téhle glosy, tedy „kadry rešajut vsjo“ > kdo to byl, odkud byl, jaké národnosti, v jaké funkci, a co spáchal na národech Československa i v srpnu 1968 a v následujících dvou desetiletích. O tom se asi ani ty dnešní školní děti na základních školách od těch agitátorů (et item „lektorů“ a dalších „expertů“) všech těch ne/ziskovek & spol. kapacit, aj. manipulátorů z těch neo-PŠM a neo-VUMLů asi nedozví. Pochopitelně, protože tak je to v tom neo-pasystému nastaveno. Neboť jak je známo už jen ze základů sociologie, ze základů sociální psychologie, i ze základů pedagogiky, tak osobní zkušenost je nepřenositelná. (To je axiom.) Takže nutno začít u dětí. Fuj …     

A i přes to, anebo právě proto, že ta osobní zkušenost je nepřenositelná, tak teď si dovolím předložit – jen tak mimochodem – vlastní zkušenost z mého života (řečeno s klasikem), a to malý úryvek z jedné epizody z jedné mé knihy o spolupráci s Karlem Krylem (a je mi líto, že v letošním roce jeho dvou kulatých výročí se tu kde kdo snaží vytěžit maximum ve svůj a kdoví čí prospěch z odkazu Karla Kryla, i z jeho legendy, a z toho, proč tenhle národ Karla Kryla miluje a vyznává). Takže – dejte si nyní těch několik řádek z té knihy s názvem KAREL MEZI NÁMI > všechno je to ze života:          

Anketa

Jakou měsíční apanáž by měla dostávat manželka prezidenta České republiky?

96%
0%
hlasovalo: 18391 lidí
 Karel už tu mezi námi nebyl, když mi jednou u oběda Egon povídá: „Víš, kdo má být ministrem průmyslu?“ Spontánně a popravdě jsem řekl: „Keine ahnung.“ Egon doplnil to jméno. Zaskočilo mi sousto: „A to jako myslej vážně? I po všech těch předchozích zkušenostech?!? Třeba jenom na obraně, anebo na vnitru, anebo …“ Egon to věcně vrátil k tématu a pokračoval: „Víš, já toho kluka dobře znám už z exilu. Prý snad někde vystudoval práva, ale pak seděl kdesi v redakci a tam zakládal kopíráky. Problém je, že ten chlapec tady bude ve funkci ministra průmyslu, ale při tom nikdy neviděl žádnou továrnu ani zvenčí …“ Co na to říct? Nic lepšího mě nenapadlo, než konstatovat: „Tak to je v tuzemácku poslední dobou ta pravá kvalifikace“. No, a podle toho to potom taky tak dopadlo, i v tomhle případě. Nicméně, ten příslovečný rok 2000 jsme za pár let tak nějak přežili. Kádrová politika v různých sestavách toho Olympu státních funkcí se pak ještě mnohokrát blýskla celou plejádou anomálií. A za nějakou dobu jsme se k tomu tématu opět jaksi mimoděk vrátili. Bylo to shodou náhod zrovna na Silvestra, když tam na to (kdoví odkud) přišla řeč, a Egon k tomu poznamenal: „Jedno z mála přiléhavých obsazení do vrcholné funkce byla ta situace, když ministrem zdravotnictví udělali psychiatra, a nota bene ředitele blázince“. Celý stůl rázem vybuchl a lehl smíchem. Egon se na mě při tom podíval tím svým bassetím pohledem. A mně bylo jasné, že on to myslí zcela vážně. Úplně stejně, jako já. (A do puntíku jsem to s ním sdílel.) No, a Jarka mi potom jakoby mimochodem k té situaci řekla: „Všichni tam v tu chvíli řvali smíchy, jen Egon a ty jste se i v té situaci tvářili jako Frigo na mašině“. (I tahle její metafora přesně sedla.)      

Tolik citace z knihy KAREL MEZI NÁMI … a od té doby, co se tahle historka stala, už uplynulo pár desetiletí. Ale právě ta „kádrová politika“ (krycí jméno „agenda lidských zdrojů“) se nezlepšila. Spíš by leckdo leckde – anebo kdokoli kdekoli – mohl fakticky konstatovat, že zhruba stejně, jako tahle agenda je čím dál horší, tak pochopitelně „přiměřeně přiměřeně přiměřeně“ jsou čím dál horší taky ty její důsledky, co dopadají hlavně na prostý lid a jeho hlavy. A (až na promilové výjimky) tu nikdy nejde o hlavy těch konkrétních hlavounů, co to zavinili. Taková demokracie tu není. Zatím ještě …

Ten zkamenělý pokrok té kádrové politiky tu vidíte letos už asi ve trojích volbách – a v těch tanečcích před nimi, během nich, i po nich. No a ten příští rok to uvidíte zase a znovu, i v těch volbách tzv. „sněmovních“ (velmi důležitých, a v této velmi divné době asi v jedněch z těch nejen tady nejdůležitějších). A tak se pozorně zorientujte, dobře přemýšlejte, a pak se zodpovědně a perspektivně rozhodněte. A pamatujte na Karla.   

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomio Okamura byl položen dotaz

Spojování SPD, PRO a dalších

Dobrý den pane Okamuro, v návaznosti na Vaše poslední vyjádření na Primě k další spolupráci s národně-konzervativnimi stranami, mám dotaz. Řekl jste, že do voleb nepůjdete jako koalice, ale že nabídnete místo na kandidátce. To ve mně vzbuzuje otazníky. Vyzýval jste ke spojování, abyste porazili koal...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Jan Žižka a naše doba

18:24 Jiří Weigl: Jan Žižka a naše doba

Letos 11. října uplynulo 600 let od smrti Jana Žižky. V našich médiích i veřejném prostoru vzbudilo …