Takže:
1. Prezident smí pověřit řízením ministerstva kultury pouze osobu, kterou mu navrhne premiér.

2. Prezident nemá povinnost pověřit řízením ministerstva někoho, koho mu navrhne premiér. Premiérův návrh není diktát, jen návrh.

Dílčí závěr: Na tom, kdo bude pověřen řízením ministerstva kultury, se musejí prezident a premiér dohodnout.

3. Prezident je povinen odvolat z vlády ministra, kterého v ní premiér nechce. Ale:

4. Ministerstvo nesmí zůstat bez šéfa, takže dokud prezidentovi premiér nenavrhne pro něj přijatelnou náhradu, ministra odvolat nelze - nastal by tím protiprávní stav.

Závěr: Dokud premiér nenavrhne prezidentovi někoho jiného, než Šmardu (ten už je ze hry), prezident nejedná v rozporu s Ústavou. Je jen na premiérovi, kdy a s jakým návrhem přijde a jak si to vyříká se svým zástupcem, který ho do výměny tlačí.

Ústavu by nyní naopak porušoval každý, kdo by prezidenta tlačil do odvolání ministra v situaci, kdy za něj není navržena žádná náhrada.