Hodně zájmu si v poslední době získal pumový atentát na kritickou maltskou publicistku, mnoho povyku nastalo po násilné smrti novináře Kuciaka a jeho snoubenky na Slovensku, spoustu mediálního času si získala také surová vražda bulharské televizní žurnalistky, i když se nakonec zdá, že šlo o čistě kriminální čin.

Evropa, při vší bídě například balkánského prostředí, je však proti jiným oblastem lázeňská selanka, což si můžeme lehce přiblížit následujícím příběhem novináře z arabského kulturního okruhu. Sféry, kde tradice demokracie a svobody slova prakticky neexistují, pojem lidovláda prakticky nic konkrétního neznamená a obvyklým produktem po odstranění vlád zaťaté pěsti se stává chaos, moc polních velitelů, říše islamistů, války. Jak jsme si důkladně ověřili, když byli – leckdy s pomocí Západu – svrženi, či ve svých pozicích Arabským jarem ohroženi někteří vojenští diktátoři. 

V poměrné pohodě a stabilitě přežila tehdejší bouře mas Saudská Arábie, tmářská "naftová despocie". Sunitská pouštní monarchie, co je považována za osvědčeného spojence USA proti mezinárodnímu terorismu a stavění hráze k zadržování šíitskému Íránu. Mnohem svobodomyslnější republiky, s níž má společné vzájemně se vylučující hegemonistické spády v regionu Perského zálivu i jinde.

Informace o vlivu wahhábitského kléru, stíhání kritických názorů, útlaku žen či barbarských trestech v S. Arábii se navzdory oné geopolitické okolnosti občas dostávají i do západního diskurzu. Ač není asi náhodné, jak skromně nebo výběrově. Selektivními se staly také zprávy o údajně reformním kurzu nové mocenské kliky v největší zemi ropou nasyceného Arabského poloostrova. Pořádně zaplacená reklama na tamější novotu, povolení ženám řídit motorová vozidla, pomáhala maskovat, že s opravným kurzem to zase nebude tak horké.

Mezi kritiky konzervativních poměrů byl počítán místní novinář Džamál Chášukdží, o jehož osudu se nyní intenzivně spekuluje. Existují totiž indicie, že tento původně prominent režimu, jenž přesídlil do Spojených států amerických, draze zaplatil za standardní návštěvu zastupitelského úřadu své fundamentalistické vlasti v Turecku. Místo, aby si tam domluvil rozvod, ztratil svobodu a nejspíš také život.

Věc bude pravděpodobně záhy „promlčena“, jelikož Spojené státy mají nyní s Rijádem skvělé vztahy, kdežto Erdoganova diktatura, jež s významným časovým odstupem provedla prohlídku údajného místa činu, má zase nemalé hospodářské obtíže, k nimž je potřeba zazobaných přátel. Možná varianty výpalného.

Těžko čekat cokoli jiného, vždyť kolikráte byly již projevy saudskoarabské arogantní agresivity hladce smeteny ze stolu! Je jich nepočítaně: krutě vedená válka v sousedním Jemenu, vměšování do konfliktu v Sýrii, nedávný únos libanonského premiéra, vyhrožování jinak politicky naladěnému Kataru, sankce a osočování kriticky hovořící Kanady… Nemylme se, není to jediný soudobý původce pohrdání dobrými mravy i mezinárodním právem. Takové přístupy se stávají fundamentální normou.

Pavel Kopecký

Obdobný článek zveřejnil o víkendu deník MF Dnes

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.